Tomáš Krejčíř slaví pětapadesáté narozeniny a jeho život se od dob největší televizní slávy naprosto změnil. Dřívější idol divaček ze seriálu Rodinná pouta vyměnil ateliéry a vedení úspěšné oční kliniky za tvrdou práci v zablácených holínkách. S manželkou Petrou si pořídili velkou venkovskou usedlost plnou rozmanitých zvířat. Dnes o sobě s úsměvem říká, že se stal spíše vidlákem lobbujícím za venkov.
Venkovská usedlost plná každodenních výzev
Před pár lety udělali manželé zásadní životní krok. Prodali velmi úspěšnou firmu zaměřenou na oftalmologii a estetickou medicínu. Utržené peníze i veškeré osobní úspory investovali do nákupu rozlehlého pětihektarového pozemku. Vytvořili si tam svůj vysněný ráj. Herec teď vstává pravidelně před šestou hodinou ranní a řeší naprosto odlišné starosti než ve světě luxusního šoubyznysu.
Práce kolem velkého hospodářství zkrátka nikdy nekončí a vyžaduje celého člověka. Krejčíř musel rychle ovládnout krmení, kydání hnoje, dojení i ošetřování drobných zvířecích poranění. Na pozemku občas musí řešit i velmi nečekané krizové situace. Podle svých slov už hasil povodně i menší požár. V plamenech se tehdy naštěstí ocitla pouze podlaha u komína. Dnes vnímá neustálou nutnost improvizace jako přirozenou součást svého venkovského žití.
Rozsáhlý zvířecí park a ponaučení z dojení
Na farmě se v jednu chvíli nacházela zhruba stovka zvířat a celé to připomínalo spíše menší zoologickou zahradu. Manželé vybudovali moderní jízdárnu pro westernové koně a k tomu se starají o stáda ovcí, kozy, slepice i osly. „S koněm si člověk musí vztah vybudovat, osel je daleko kontaktnější a mazlivější,“ vysvětlil Krejčíř. O oslí povaze s úsměvem tvrdí, že na ni musíte jít chytře podobně jako na chlapa a zvíře ke spolupráci vhodně namotivovat.
K početné zvířecí rodině patří také osm koček, tři psi, drobní králíci, morčata, plazi a barevní papoušci. Určitou dobu chovali i vlastní krávu. Zhruba po roce ji ale raději dali pryč. Dvakrát denně museli poctivě dojit a z dvaceti litrů mléka neustále vyrábět domácí jogurty, sýry, máslo a tvaroh. Život na venkově umí být hodně vyčerpávající a podobný chovatelský nápad by si příště mnohem lépe rozmyslel.
Útěk ze svazujícího prostředí a dospělé děti
Dlouhých dvacet let svazovala hercův osobní život velmi přísná pravidla mormonské církve. Z prostředí plného zákazů a odříkání se nakonec dokázal vymanit. Sám o tom ve 13. komnatě mluvil jako o sektě. „Myslím, že mormonská církev, ve které jsem byl, je jako každá jiná církev. Z tohoto pohledu, pokud to tak lidé vnímají, jsou všechny církve sekty. Můžu potvrdit po těch letech v církvi, že každá z nich s lidmi manipuluje. Pro mne to byla taková životní kapitola a necítím se obětí,” prohlásil před lety.
Následoval rozvod prvního manželství a nový start s nynější ženou Petrou. Společně kráčí životem už sedmnáct let a vychovávají dvě děti školou povinné.
Z prvního svazku má Krejčíř ještě další tři dospělé potomky. Původně tajně doufal, že po něm starší děti s nadšením převezmou vybudovaný lékařský byznys. Ony si ale pro svou budoucnost vybraly úplně jiné profesní cesty. Nejstarší dcera Dora pracuje jako zkušená personalistka v Anglii a momentálně plánuje trvalý návrat do Čech. David zase studuje na univerzitě zajímavý obor demografie, propojující ekonomii, sociologii a geografii. Nejstarší syn se naplno a velmi rád věnuje truhlařině ve firmě, kterou mu otec pomáhal po formální stránce zakládat.
Návrat před televizní kamery v roli režiséra
Z původní oční kliniky si manželé ponechali jen malou ordinaci a optiku. Petra tam dnes úspěšně provádí plastiky očních víček. Její manžel se sice v oftalmologii díky mnoha odborným seminářům a sledování živých operací podrobně orientuje, sám se ale profesí cítí být jinde. Od uměleckého světa se nikdy úplně neodstřihl. Občas kývne na divadelní představení a před nedávnem přijal roli svérázného a mírně neurotického režiséra v posledních dvaadvaceti dílech seriálu Kamarádi.
Natáčení bere jako nesmírně příjemné odreagování od fyzické dřiny na usedlosti. „Je mi už pětapadesát a není běžné, že by lidi v tomhle věku blbli a rádi se viděli,“ usmíval se při vzpomínce na natáčecí plac. Herectví se už rozhodně nevěnuje kvůli finančnímu zisku. Baví ho samotný tvůrčí proces a společenská setkávání s kolegy z oboru. Do televizních ateliérů si zkrátka chodí hlavně psychicky odpočinout a načerpat novou pozitivní energii.
