Architektonický skvost v americkém městě Santa Fe přitahuje statisíce návštěvníků ročně. Točité schodiště v kapli Loretto dlouhá desetiletí mátlo inženýry absencí nosného sloupu. Legenda dlouhé roky přisuzovala toto dokonalé truhlářské dílo svatému Josefovi. Moderní výzkumy a zapadlé deníky ovšem odhalily realitu plnou tajných spolků a tragických osudů zručných řemeslníků.
Modlitby místo projektu
Arcibiskup Jean Baptiste Lamy si v Santa Fe objednal kapli ve stylu pařížské Sainte Chapelle. Architekt však zemře těsně před dokončením stavby a zanechal loretánským sestrám obrovský problém. V budově zcela chyběla cesta na kůr a obvyklé schody by v interiéru zabraly příliš mnoho cenného místa.
Řeholnice pak odmítly nedůstojné šplhání po žebříku a uspořádaly devítidenní novénu k patronu tesařů. Poslední den modliteb údajně dorazil neznámý starší muž s mezkem a ochotně nabídl vyřešení prekérní situace.
Třiatřicet kroků k nebesům
Záhadný šedovlasý řemeslník pracoval v kapli v utajení několik měsíců. Dřevo prý namáčel ve speciálních kádích a ohýbal ho do dokonalých tvarů. Výsledkem byla úchvatná spirála se dvěma kompletními otočkami a třiatřiceti stupni. Tento počet přesně odpovídá dožitému věku Ježíše Krista.
Stavitel při složité konstrukci nepoužil jedinou kapku lepidla a vyhnul se klasickým kovovým hřebíkům. Celé schodiště zpevnil výhradně přesně lícujícími dřevěnými kolíčky. Tajemný mistr po dokončení práce bez jediné stopy zmizel a nikdy si nevyzvedl finanční odměnu.
Místní věřící si okamžitě spojili toto načasování s modlitbami a označili událost za přímý boží zásah. Zvěsti o nadpřirozeném původu posilovaly dobové spekulace o údajném použití dřeva z prehistorických stromů. Odborníci tehdy nedokázali pochopit stabilitu konstrukce bez opory.
Konec dlouhé iluze
Historička Mary J. Straw Cooková strávila usilovným hledáním pravdy sedm let. V deníkových záznamech sester narazila na účetní položku z března roku 1881 o vyplacení peněz za dřevo muži jménem Rochas. Tímto dodavatelem a stavitelem byl zručný Francouz Francois Jean Rochas. Patřil k tajné francouzské společnosti kvalifikovaných řemeslníků a do Nového Mexika přicestoval cíleně za účelem stavby schodiště. Jeho životní pouť skončila za temných okolností prostřelenou hrudí v jeho kamenné chatě.
Mýtus o popření gravitace posléze vyvrátil dřevařský technolog Forrest N. Easley. Pečlivým zkoumáním objevil uvnitř schodiště pevnou výztuhu s velmi malým poloměrem. Tato skrytá část dodnes plní funkci stabilního středového sloupu. Loretánský zázrak dostal tvrdou ránu. „Zdá se tedy, že loretánské schodiště podléhá fyzickým zákonům jako každé jiné,” zní jeho přesný verdikt z výzkumné zprávy.
Obyčejný smrk
Původní stavební materiál dlouho obestírala aura výjimečnosti a mluvilo se o nedosažitelných dřevinách. Vědci ovšem potvrdili využití běžného severoamerického smrku. Loretánské sestry na počátku využívaly nové schody ve velkém strachu a raději lezly nahoru po čtyřech. Dílu chybělo bezpečné zábradlí a tento ochranný prvek doplnil až s odstupem mnoha let řemeslník Phillip August Hesch. Dnešní stabilita stavby je pojištěna železnou konzolou ukotvenou do nosného sloupu kruchty.
.jpg){kind=link}