Jakmile badatelé objevili na dně Středozemního moře stovky naprosto dokonalých kruhů, vyděsilo je to. Okamžitě se začaly rojit méně i více šílené teorie o jejich původu včetně konspirací. Nastaly čtyři roky pečlivého podmořského bádání. Výsledkem je nyní odhalení ztraceného světa.
Slepé místo mapy
V polovině září 2011 se bioložka Christine Pergent-Martiniová uvelebí v kabině malé výzkumné lodi. Jde o třicet metrů dlouhý katamarán, který asi 20 kilometrů od pobřeží Korsiky křižoval vody Středozemního moře.
Vyvolala obraz ze sonaru, který pomocí krátkých akustických pulzů odhaloval topografii z hloubky asi 120 metrů. S malou posádkou včetně svého chotě mapovala dno tohoto regionu. Vypadalo to jako rutina, šlo ale o jedno z hlavních slepých míst celé oceánografie.
Středozemní moře
Pokrývá cca 2,6 milionu čtverečních kilometrů, sahá od Gibraltaru na západě po východní Libanon. Od starověku brázdily jeho hladinu tisíce lodí, ale hlubiny stále skrývají mnohá tajemství. Jeho dno se totiž nachází v hraniční zóně. Pro těžební společnosti je moc mělké, pro běžné potápěče zase moc hluboké. Jeden si tu zkrátka nevybere.
Prstence
Obrazy sonaru se nejdřív nijak nelišily od toho, co už každý oceánograf viděl. Kameny, písek, malé kameny, další písek. Jenže pak přišel zlom. Dokonalý kruh a jeden za druhým, všechny asi dvacet metrů v průměru. Nápadná symetrie a jako by to nestačilo, každý s tmavou skvrnou uprostřed.
„Neměli jsme tušení, co to je,“ přiznává Pergent-Martiniová. Začaly všechny možné formy průzkumu včetně natáčení. Stran povahy prstenců tápali ještě v roce 2014 po průzkumu ponorkou, jenže se dostali do slepé uličky kvůli financím. Tohle bylo trochu mimo jejich záběr. Jejich záchranou se stal Laurent Ballesta, který rád chodí do extrémů.
V červenci 2020 se proto Ballesta s týmem spustil dolů. Za necelé dvě minuty se dostali skoro k cíli, asi 120 metrů pod hladinou. „Zastavil jsem se ještě před dosažením dna, protože už jsem viděl prstence,“ vzpomíná Ballesta. „Gigantické cizí talíře vyryté na mořském dně.“
Ulice: Panika, Evžen znovu nemůže najít Blanku, mobil mu nezvedá. Zburcuje i Hanuškovou
Řešení
Po první návštěvě trvající asi 27 minut se s posádkou pět hodin nořil a vynořoval. Ballesta byl přesvědčen, že se musí vrátit. „Nepotřeboval jsem 27 minut, věděl jsem to po první minutě,“ říká. V roce 2021 se vrátil s komplexním řešením pro dlouhodobý pobyt na dně. Očekával, že průzkumem stráví asi tři týdny.
Oba týmy se tak daly dohromady a zkoumali nový, neobvyklý a prakticky nedotčený ekosystém. Byl ale v nejisté pozici pod trasami lodí a hodně jich právě tady kotvilo. Čím více informací vyplývalo, tím větší zájem věc přitahovala. Současně ale rostla šance přinutit francouzské úřady k jejich ochraně.
Obrovské stáří
Uhlíková analýza způsobila šok, protože nejstarší materiál uvnitř prstenců byl starý 21 000 let. V historii klimatu jde o okamžik hlubokých planetárních změn. „Je to poslední ledovcové maximum,“ vysvětluje paleoklimatolog Edouard Bard z College de France. Šlo o vrchol poslední doby ledové.
Během jednoho z ponorů plaval Ballesta vedle ponorky a jako průvodce ukazoval vědcům uvnitř různé prvky prstenců i jejich okolí. Poblíž našli potápěči několik jeskyní s vrstvami sedimentu. To potvrzovalo, že se oblast kdysi nacházela nad dávným pobřežím. Dutiny tak mohla vyhloubit tehdejší eroze způsobená omýváním vodou.
Možné vysvětlení?
Během dalších měsíců formoval tým hypotézu. Hrbolky uprostřed prstenců byly usazeniny korálových řas. Šlo o fotosyntetické organismy s kostrou z uhličitanu vápenatého. Právě tisíce kolonií takových řas se během poslední doby ledové dost možná usadily na tehdy slunném dně moře.
Před cca 3 000 let řasy vzkvétaly a rostly jako kopule nebo placky. Před asi 20 000 lety se svět začal oteplovat, takže se do moře vlévala i voda z kontinentálních ledovců. Hladina tak stoupala, až se populace řas utopila ve tmě. Kopule popadaly a zbyly jen tyto hrbolky připomínající kosti dávných mrtvol.
Hladina se ustálila asi před 8 000 lety, načež se na těchto zbytcích usadily hlubinné řasy a vznikl film života, který je dnes k vidění. Kruhy pak vytvořila prostá gravitace, když docházelo k převalování kousků řas. „Nemůžeme si tím být stoprocentně jistí,“ upozorňuje Ballesta, „ale všechna zatím získaná data tuto hypotézu potvrzují.“
