Víc jak tisíc let tuzemského vývoje zlatavého moku vyústilo ve stav, kdy je české pivo synonymem pro kvalitu, tradici i celou pivní kulturu. Ta nezahrnuje jen samotný nápoj, ale i chlazení sklenic, způsob čepování, servírování a další náležitosti. To se někdy ztrácí v zahraničí, kde pak musí přijít našinec a místním ukázat, jak se to dělá správně.
Na Břevnově
Nejstarší doložený český pivovar vznikl v Břevnovském klášteře založeném roku 993. Příznačná kolující historka praví, že druhý český biskup Vojtěch při vysvěcení mnichům vaření zakázal, protože se mu věnovali více než vlastní řeholi.
Samotnou výrobu moku pak jako první potvrzuje nadační listina prvního českého krále Vratislava II. z roku 1088 určená vyšehradské kapitule. Spolu s dalšími dary, právy a privilegii udělil panovník desátek chmele na vaření piva.
Do třetice je tu pěstování chmele, kdy jde opět o nadační listinu z roku 1034-1055. Kníže Břetislav I. přidělil kapitule ve Staré Boleslavi desátek z chmele, který se pěstoval na dvorech v Žatci a Mladé Boleslavi.
Poprvé samostatně a všude
První skutečný samostatný český pivovar v Čechách byl založen roku 1118 v Cerhenicích. Mohutný rozvoj oboru přišel ve 12 století, protože mok se vařil prakticky v každé domácnosti. Nešlo ale nutně o tekutinu, nýbrž i kaši či dokonce pevné bochánky. Coby husté a výživné jídlo bylo pivo na normálním jídelníčku i pro děti. Právě od toho pochází termín “ožrat se”, protože se pivo i jedlo, nikoli jen pilo.
Privilegium vaření a vstup mezi řemesla
Pivo se stalo pevnou a vlivnou součástí jak kultury, tak i hospodářství. Není tedy divu, že si panovník privilegium vaření piva vyhradil jako nástroj zajištění loajality pro nově zakládaná města. Jednalo se o tzv. právo várečné, které se vztahovalo jen na měšťany královského města. Nejstarším takto požehnaným městem byly Svitavy (1256), Žatec (1261) a České Budějovice (1265). Dále Znojmo (1278) a Plzeň (1295).
Ještě před husitskou revolucí se jak sladovnictví, tak i pivovarnictví dostalo mezi řemesla. Vzhledem ke vzniku prvních cechů to byla vlastně nutnost, stejně jako patron oboru. Není náhodou, že šlo o svatého Václava, patrona celé země. První cech vznikl v roce 1353 v Brně, v Praze až v 15. století.
Odborná literatura
Jako řemeslo se věc neobešla bez odborných spisů. První z nich “De cervisia ejusdam conficiendi ratione” neboli “O pivě, jeho výrobě, povaze, silách a vlastnostech” pochází z pera osobního lékaře Rudolfa II. a přírodovědce Tadeáše Hájka z Hájku.
Poupě a moderní technologie
Jedním z největších reformátorů řemesla se stal František Ondřej Poupě (1753-1805). Jeho dílo “O umění vařit pivo” popisuje základní postupy výroby. Dobové dokumenty pak dle webu PivoPivo konstatují, že: „Podle Františka Ondřeje Poupěte má dobré pivo hasit žízeň a scházející vlhkost v těle nahrazovati i poněkud má sytiti, nikoli však nadýmati nebo zácpu způsobiti i umdlené tělo posilovati.”
Jeho moderní metody včetně stanovení jakosti chmele, zavedení teploměru a “pivní váhy”, tedy předchůdce hustoměru, položily základy pro moderní výrobu i zlatý věk piva v 19. století. V něm se přešlo na spodní kvašení, výroba se mechanizovala, rostla propagace i první lahvovny.
Plzeňský zlom
Mezníkem české i světové výroby byl rok 1839, kdy byl v Plzni založen Měšťanský pivovar. Důvodem bylo nekvalitní místní pivo, se kterým se privilegovaní měšťané rozhodli něco udělat. A 5. října téhož roku byla uvařena první várka ležáku, který později dobyl svět jako Pilsner Urquell.
