Stroje utichly a do kilometrové hloubky se vrátila tma. Česká republika v noci ze soboty na neděli definitivně uzavřela kapitolu těžby černého uhlí, která psala historii severní Moravy celých 244 let. Symbolický konec Dolu ČSM na Karvinsku není jen ekonomickým rozhodnutím, ale zlomem v identitě celého kraje. Poslední vozík sice vyjede až v únoru, ale srdce revíru se zastavilo už o víkendu.
Kilometr pod zemí naposledy
Sobotní noční směna nebyla jen další čárkou v docházce. Pro havíře to znamenalo naposledy podstoupit cestu do útrob země, která je léta živila i ohrožovala. Sjezd těžní klecí rychlostí dvanáct metrů za sekundu, následná půlhodinová jízda důlním vláčkem a přesun závěsnou drážkou. Poslední metry k porubu ve sloji Natan museli chlapi v prachu a horku ujít po svých.
V hloubce třinácti set metrů vyrubali poslední tuny suroviny. Přestože v masivu zůstává uvězněno ještě asi čtyřicet tisíc tun zásob, dostat je na povrch už není technicky reálné. Geologické poruchy dělají z další těžby hazard. Většina drahého vybavení, včetně obřích dobývacích strojů, tak zůstane navždy pohřbena v temnotě. Jejich demontáž a vyvezení na povrch by stály více, než je jejich hodnota ve šrotu.
Ekonomika nezná sentiment
Konec těžby není náhlý blesk z čistého nebe. Jde o nevyhnutelný výsledek trhu. Těžba v hlubinných dolech je extrémně nákladná a v konkurenci s levnějším dovozem neobstojí. Společnost OKD o datu uzavření rozhodla s předstihem, protože čísla mluví jasně.
„V té době mě vůbec nenapadlo, že na šachtě nedožiju důchodu, ale tak to je. Je to všechno o ekonomice, mohli bychom dobývat, ale musel by to někdo doplácet. Ekonomicky už to prostě není výhodné,“ řekl výrobně-technický náměstek OKD Petr Škorpík pro ČT24.
Česko už navíc pro své uhlí nemá odbyt. Poslední tepelná elektrárna v Dětmarovicích, která černou surovinu spalovala, ukončila provoz už v polovině loňského roku. Tuzemská energetika se posouvá jinam a uhlí z posledních měsíců tak paradoxně putovalo na export.
Muž, který zhasne světlo
S dolem se loučí stovky chlapů. Tváří tohoto odcházení se stal závodní dolu Karel Blahut. S hornictvím spojil celý svůj profesní život, začínal jako student v roce 1986. Absolvoval neuvěřitelných 7 058 směn. Právě on bude mít 4. února tu čest ohlásit generálnímu řediteli vyvezení symbolického posledního vozíku.
Blahut zažil na šachtě časy rekordů i momenty absolutní beznaděje. Důl ČSM má ve své historii zapsáno 91 smrtelných úrazů. Závodní byl osobně u šestadvaceti z nich. Trauma v něm zanechal především výbuch metanu.
„Nejhorší byl samozřejmě výbuch metanu v prosinci 2018. To bylo opravdu těžké období,“ vzpomínal Karel Blahut pro ČT24 na tragédii, která tehdy zabila třináct horníků. I přes tato mračna na hornický život nedá dopustit a nejvíc mu bude chybět specifické kamarádství, které se rodí jen v ohrožení života.
Polsko jede dál, my končíme
Paradoxem dějin zůstává srovnání se sousedy. Zatímco Česko se řadí po bok západních zemí, které se hlubinné těžby vzdaly, jen pár kilometrů za hranicemi v Polsku těžní věže jedou dál. Poláci disponují obrovskými zásobami a těžbu nadále strategicky udržují.
U nás ve Stonavě teď nastupuje fáze likvidace. Důl budou rozebírat sami jeho zaměstnanci. Definitivní tečka za existencí dolu ČSM a zahlazení stop po těžbě by mělo přijít na podzim roku 2028. Krajina se z těžby bude vzpamatovávat desítky let, stejně jako lidé, kteří v ní nechali zdraví.
