Herec Josef Beyvl vytvořil před kamerou i na divadelním jevišti desítky výrazných postav. Diváci si ho obvykle spojují s rolí chamtivého hostinského z oblíbené pohádky Obušku, z pytle ven! nebo jako dabéra Sama Hawkense z filmů o Vinnetouovi. Svůj svérázný komediální talent uplatňoval po celá desetiletí a práci se naplno věnoval až do posledních dnů.
Otec poštmistr přál synovi jinou kariéru
Láska k divadlu se u něj projevovala už od raného dětství. Jeho otec zastával váženou funkci poštmistra a přál si, aby syn po něm převzal seriózní povolání. Beyvl se ale vydal na nejistou hereckou dráhu. Zkušenosti začal sbírat u kočovných společností.
Prošel jich celkem devatenáct a učil se pod vedením tehdejších známých principálů Karla Želenského nebo Josefa Burdy. Do kamenného divadla nastoupil až ve svých třiceti letech. Nejdříve působil v pražské Uranii, později přešel do Jiráskova divadla ve Vršovicích.
Po sedmiletém angažmá v brněnském Zemském divadle zakotvil natrvalo v Městských divadlech pražských. Zde strávil dlouhých sedmadvacet let a vytvořil řadu zajímavých kreací. Dařilo se mu jako popeláři Doolitlovi ve hře Pygmalion nebo ševci Habršperkovi v Našich furiantech. Menší zavalitá postava a vysoko posazený hlas ho předurčovaly k rolím bodrých figurek.
Záskok a velká pověrčivost
Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1945 v krátkometrážním snímku Tři knoflíky. Větší příležitost pak přišla ve filmu Soudný den, kde ztvárnil soudního radu Štěpána. Jednalo se tehdy o narychlo domluvený záskok za nemocného Františka Smolíka.
Brzy se zapsal do povědomí publika jako vychytralý hostinský v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955. Scéna s létajícím obuškem vyvolala v době premiéry vlnu kritiky od novinářů, kterým přišla příliš naturalistická. Známý je také jeho družstevník Brabec ze seriálu Chalupáři.
Mohl si zahrát i krále Dobromysla v hudební pohádce Šíleně smutná princezna. Nabídku dostal po náhlém úmrtí původně obsazeného Rudolfa Deyla mladšího. Z velké pověrčivosti ale tuto roli raději rázně odmítl.
Vrácená pětikoruna pobavila celou společnost
Kolegové na Beyvla vzpomínají jako na člověka šířícího kolem sebe dobrou náladu. Zblízka ho poznal Jan Skopeček při společném natáčení komedie Tři chlapi v chalupě. „Josef byl svůj. Vtipálek, měl rád srandu, ale jen na úkor někoho jiného,“ popsal jeho povahu před časem.
Skopeček k němu choval velký respekt a přidal i konkrétní historku, která přesně vystihovala jeho pověstnou spořivost. Společně zašli na víno a starší kolega u sebe zrovna neměl peníze. Půjčil si od Skopečka desetikorunu.
Za pár dní mu před zraky ostatních vrátil pouze pětikorunu a hlasitě poděkoval s tím, že pořádek dělá přátele. „Já na něj koukal a říkám mu, že jsem mu ale půjčoval deset korun. On jen zakroutil hlavou, pousmál se a řekl, ti mladí si dnes už nic nepamatujou, a odešel,“ dodal Skopeček s pobavením.
Poslední dny před kamerou
Ve věku sedmdesáti let začaly herce trápit vážnější zdravotní komplikace. Své vysoké pracovní tempo si ale udržel. Rok před smrtí zvládl natočit pět celovečerních filmů a dva televizní seriály. Diváci ho mohli vidět například jako nemocničního zřízence v Nemocnici na kraji města.
„Miloval divadlo, miloval kameru. Nemohl bez toho být a měl to štěstí, že hrál v podstatě až do své smrti,“ prozradil dále Skopeček. S kolegou se náhodně potkal nedlouho před jeho skonem na ulici. Všiml si, že Beyvl působí velmi zasmušile a unaveně. Jakmile se ale dali do řeči o práci a nových rolích, okamžitě pookřál.
Zemřel v Praze v létě roku 1978 pouhý měsíc po svých dvaasedmdesátých narozeninách. Diváci si ho mohou brzy připomenout na televizních obrazovkách. Česká televize uvede na programu ČT1 ve středu 27. května ve 14:40 film Úplně beznadějný případ. Jde o jeden z jeho vůbec posledních hereckých počinů.
