Sociálně neobratní vědci na obrazovce počítali každou korunu. Jejich představitelé se však díky seriálu Teorie velkého třesku stali nejlépe placenými herci televizní historie. Finanční pohádka nebyla zadarmo a vyžadovala tvrdé vyjednávání. Někteří herci museli roky mluvit hlasem, který jim nebyl vlastní, a jiní se učili na nejotravnější hudební nástroj na světě. Realita sitcomu byla směsicí luxusu a bizarních náhod.
Hlas jako pracovní úraz
Bernadette Rostenkowski, drobná blondýnka s hlasem, který by dokázal řezat sklo, patří k nejvýraznějším postavám pozdějších sérií. Melissa Rauch však ve skutečnosti mluví poměrně hlubokým a klidným hlasem. Když se poprvé objevila na konkurzu, rozhodla se zariskovat. Vytvořila karikaturu, která se nakonec stala jejím poznávacím znamením.
Inspirovala se přitom ve vlastní rodině. Později to přiznala na setkání s fanoušky PaleyFest. „Založila jsem to na své matce, jen jsem odstranila ten její přízvuk z Jersey,“ uvedla herečka pro The Hollywood Reporter. Udržet tento písklavý tón po celá léta natáčení bylo fyzicky náročné. Herečka musela po dlouhých natáčecích dnech hlasivky regenerovat, aby o svůj pracovní nástroj nepřišla.
Milion dolarů za dvacet minut
Zpočátku brali herci standardní seriálové platy. S rostoucí popularitou si však uvědomili svou cenu. Inspirovali se kolegy z Přátel a rozhodli se vyjednávat jako jeden tým. Jim Parsons, Johnny Galecki a Kaley Cuoco se spojili a v roce 2014 si vymohli astronomickou částku. Za jednu jedinou epizodu, která má stopáž zhruba 22 minut, inkasovali každý jeden milion dolarů.
Tato solidarita se projevila i později. Původní pětice herců souhlasila se snížením svých honorářů o 100 000 dolarů za epizodu. Chtěli, aby zbylo více peněz pro Melissu Rauch a Mayim Bialik. Ty se k seriálu připojily později a jejich platy byly výrazně nižší. Díky tomuto kroku se podařilo srovnat finanční podmínky pro celý hlavní ansámbl.
Mlčení inspirované realitou
Jedním z ústředních motivů prvních sérií byla neschopnost Raje Koothrappaliho mluvit se ženami, pokud se neposilnil alkoholem. Mnoho diváků to považovalo za scénáristickou berličku pro vytvoření komických situací. Pravda je však taková, že tento problém nevznikl v hlavách autorů. Inspirace přišla z kanceláře jedné počítačové firmy.
Výkonný producent Bill Prady v minulosti pracoval jako programátor a měl kolegu, který trpěl přesně touto sociální úzkostí. „Měl jsem kolegu, který s námi normálně mluvil, ale jakmile do místnosti vstoupila žena, úplně zmlkl,“ prozradil Prady pro TV Guide. Tvůrci pouze přidali element alkoholu jako kouzelného lektvaru, který postavu osvobozuje.
Hudební teror Jima Parsonse
Sheldon Cooper je známý svou láskou k podivným věcem. Patří mezi ně i hudební nástroj zvaný theremin. Ten vydává kvílivé zvuky a hraje se na něj bezdotykově, pouze pohybem rukou v elektromagnetickém poli. Většina herců by v takové situaci předstírala hru na playback. Jim Parsons je však známý perfekcionista. Rozhodl se, že se na tento nástroj skutečně naučí hrát.
Theremin je přitom považován za jeden z nejtěžších instrumentů na světě. To znamenalo hodiny tréninku přímo na place i doma. Jeho kolegové z toho nebyli nadšení. Johnny Galecki často žertoval, že poslouchat Parsonsovo kvílení na theremin bylo jednou z nejtěžších zkoušek jejich přátelství.
Záhada bez řešení
Fanoušci celých dvanáct let čekali, kdy konečně zazní příjmení Penny. Všichni ostatní měli svá jména, Penny byla prostě Penny. Zpočátku šlo o opomenutí. Později se změnilo v pověru. Producent Steve Molaro vysvětlil, že čím déle seriál běžel, tím více se báli toto tajemství odhalit.
„Stalo se z toho trochu pověrčivé tabu. Myslím, že už to nikdy neprozradíme,“ řekl Molaro pro Vulture. Ačkoliv se po svatbě s Leonardem stala Hofstadterovou, její rodné příjmení zůstalo navždy tajemstvím. Jediným vodítkem byl záběr na balík v jedné z epizod. Bystré oko diváka mohlo zahlédnout jméno „Teller“. Tvůrci to nikdy oficiálně nepotvrdili a označili to za rekvizitářskou chybu.
Barevný kód emocí
Sheldon Cooper nosil v seriálu desítky triček s komiksovými motivy. Nejčastěji se objevoval v triku se znakem Green Lanterna. Pozorní diváci si všimli, že barva trička nebyla náhodná. Kostyméři využívali barevné spektrum emocí z komiksové předlohy. Pokud měl Sheldon na sobě červené tričko, znamenalo to hněv. Zelená symbolizovala vůli a modrá naději. Tento vizuální kód pomáhal fanouškům předvídat Sheldonovo chování v dané scéně ještě dříve, než promluvil. Jim Parsons si tento detail užíval, i když sám komiksy v reálu nečetl.
Penny měla být zlá a cynická
Kaley Cuoco nebyla první volbou a postava Penny původně vůbec neexistovala. V prvním, nikdy nevysílaném pilotním díle se sousedka jmenovala Katie a ztvárnila ji herečka Amanda Walsh. Charakter byl napsán jako životem omlácená, drsná žena, která se vědcům spíše vysmívala. Testovacímu publiku se tato dynamika nezamlouvala a měli pocit, že hrdinům ubližuje. Tvůrci proto koncept zahodili a vytvořili milou Penny, která si diváky získala svou laskavostí.
Běloruská verze
Produkce se musela vypořádat s bizarní situací, která nemá v moderní televizní historii obdoby. V Bělorusku se zčistajasna objevil seriál s názvem The Theorists. Nešlo o náhodnou shodu námětů. Byla to přesná kopie. Postavy se jmenovaly Sheldon, Leo, Hovard a Raj, bydleli ve stejném bytě a řešili totožné situace. Dialogy byly přeloženy slovo od slova. Právní oddělení Warner Bros. okamžitě začalo bít na poplach, ale narazilo na tvrdou realitu mezinárodní politiky.
Produkční společnost, která plagiát natáčela, patřila přímo běloruské vládě. Žaloba pro porušení autorských práv by byla v tamním systému zbytečná. Řešení nakonec nepřišlo od právníků, ale od samotných běloruských herců. Ti neměli tušení, že hrají v kradeném díle. Když se dozvěděli, že jejich práce je pouhým plagiátem amerického hitu, zachovali se morálně a hromadně podali výpověď. Seriál byl následně okamžitě zrušen.
Podezřele dobrý herec
Casting na roli Sheldona Coopera je dnes legendou, ale tehdy vládla v místnosti spíše skepse. Tvůrce Chuck Lorre byl přesvědčen, že postavu, jakou si napsal, není možné zahrát tak, aby byla snesitelná a vtipná zároveň. Když do místnosti vstoupil Jim Parsons a předvedl svůj monolog, Lorre oněměl. Výkon byl tak precizní a dokonalý, že to producent považoval za náhodu nebo herecký trik, který nepůjde zopakovat.
Okamžitě si vyžádal druhé kolo konkurzu, aby se ujistil, že Parsons není jen „hvězdou jednoho okamžiku“. Herec přišel druhý den a předvedl naprosto identický výkon s robotickou přesností. Teprve tehdy Lorre pochopil, že našel svůj klenot.
Howard roli nechtěl
Simon Helberg, představitel Howarda Wolowitze, měl k přijetí role velmi daleko. V té době účinkoval v seriózním projektu Studio 60 a nabídku na sitcom o „šprtech“ vnímal jako krok zpět. Přečetl si scénář k prvnímu pilotnímu dílu a odmítl ho. Nelíbil se mu a nechtěl se zaškatulkovat jako věčný podivín.
Situaci zachránili jeho agenti, kteří v projektu viděli potenciál. Přesvědčili ho, aby šel alespoň na zkoušku. Helberg dorazil s nechutí, ale jeho interpretace zoufalého svůdníka s rolákem tvůrce nadchla. Až masivní úspěch první série ho přesvědčil, že udělal životní rozhodnutí.
Záhada čísla 73
Sheldon Cooper v seriálu často opakuje, že nejlepším číslem je 73. Není to jen náhodná volba scénáristů. Číslo 73 je 21. prvočíslo. Jeho zrcadlovým obrazem je 37, což je 12. prvočíslo. V binární soustavě je 73 palindromem. Tato matematická hříčka dokonale sedí k charakteru postavy, ale skrývá ještě jednu rovinu.
Představitel Sheldona, Jim Parsons, se narodil v roce 1973. Scénáristé tak nenápadně propojili fiktivní genialitu postavy s realitou jejího představitele. Parsons toto číslo nosil na tričkách v seriálu opakovaně, což se stalo jedním z mnoha „velikonočních vajíček“, která fanoušci milovali.
Seriál Teorie velkého třesku aktuálně vysílá Nova FUN.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
