Televizní obrazovky na přelomu tisíciletí ovládl satirický pořad Tele Tele, který si s korektností příliš nelámal hlavu. Richard Genzer s odstupem času zavzpomínal na natáčení projektu plného kontroverzních vtípků a nečekaných profesních zvratů. Dnes by podobný nekorektní formát u širokého publika velmi pravděpodobně narazil na přísná společenská pravidla.
Záchrana před úplným koncem
Počátky populárního televizního formátu se zrodily v hlavě Michala Suchánka. Ten k sobě pro nový projekt hledal vhodného parťáka a oslovil kolegu z muzikálu Krysař. Richard Genzer nabídku okamžitě přijal a společně sestavili pevný základ budoucího diváckého hitu. Ústřední dvojici před kamerou velmi brzy doplnili ještě Veronika Žilková a Josef Carda.
Tým se zpočátku inspiroval známým německým pořadem Die Wochenshow. Později navíc do struktury epizod připojili pravidelné prvky klasického sitcomu podle amerického vzoru Ženatý se závazky. Tehdejší ředitel televize Nova Vladimír Železný po tvůrcích původně požadoval čistě parodický formát. Skupina se proto rozhodla udělat si legraci naprosto nekompromisně přímo z jejich domovské stanice.
„Doktor Železný chtěl parodii, tak jsme mu řekli, že budeme bušit do vlastních řad,“ zavzpomínal Richard Genzer v talkshow LifeeTalk. První týdny natáčení a vysílání v roce 2000 ovšem provázel naprostý nezájem ze strany publika. Po pouhých dvou měsících a osmi odvysílaných dílech hrozilo celému pořadu okamžité stažení z obrazovek.
Samotný ředitel stanice ovšem projektu věřil a nařídil jeho pokračování. Krátce nato následoval velmi strmý růst celkové sledovanosti. Když si Vladimír Železný nečekaně povolal oba hlavní tvůrce do své kanceláře, očekávali okamžitou výpověď. Místo trestu však dostali pozvání na luxusní slavnostní večeři jako odměnu za to, že v diváckých číslech dokázali porazit dokonce i hlavní zpravodajskou relaci nováckých Televizních novin.
Stížnosti na nekorektní obsah
Scenáristé si v žádném tématu nebrali servítky a jejich drsný humor velmi často balancoval na samotné hraně tehdejší společenské únosnosti. „Všechno to bylo přestřelené. Na začátku jsme si řekli, že vtip musíme ukázat, říct a pro jistotu ještě ukázat, aby to bylo blbuvzdorné,“ popsal komik tehdejší pracovní strategii celého týmu.
Zpětně podotýká, že začátek milénia dovoloval na obrazovkách mnohem větší svobodu mluveného slova. Vážně míněná kritika ze strany pobouřených diváků se tehdy objevovala naprosto výjimečně. Nejvýrazněji se proti odvysílanému obsahu oficiálně ohradili zástupci komunistické strany. Autorský tým totiž pustil do světa scénku, ve které doporučoval člena této strany potupně zahrabat do země, zatížit velkým kamenem a následně pomočit.
Hlasitá negativní reakce posléze přišla také přímo z lékařského prostředí. Vedení jedné z nemocnic si stěžovalo na konkrétní reportáž radící divákům, jak přesně postupovat při nečekaném epileptickém záchvatu ve vaně. Herci tehdy lidem doporučili přihodit k pacientovi špinavé prádlo a odměrku pracího prášku.
Aktéři si velmi rádi dělali nevybíravou legraci také z tehdejších sportovních hvězd a známých reprezentantů. Do jednoho z mnoha skečů zařadili rovnou postavu koulařky Heleny Fibingerové, které se účinkující slušně ptali, zda by je nehodila směrem na Zbraslav. Bývalá úspěšná reprezentantka jim v pointě televizního vtipu suše odpověděla, že už hází pouze rošťáky.
Genzer nyní s odstupem let naprosto chápe, že pro lidi se zdravotními potížemi mohl být podobný humor velmi zraňující. Nadále ale stojí za názorem, že předstírat neexistenci různých nemocí ve společnosti také nepředstavuje úplně správnou cestu.
Osobní účty a televizní tresty
Zvolený rychlý formát si žádal neustálý přísun mnoha nových jmen pro epizodní postavy v krátkých televizních reportážích. Autorský tým si náročnou práci usnadňoval po svém a využíval masivní televizní prostor ke vtipnému vyřizování drobných osobních účtů. Role všemožných podvodníků nebo narušených jedinců cíleně pojmenovávali po lidech, kteří je v reálném životě něčím rozzlobili.
„Když jsem prohrál v tenise s Alešem Volkem, hned byl v reportáži Aleš Volek pedofil, který bral drogy,“ prozradil pobaveně tehdejší běžnou praxi. Naprosto stejný provokativní přístup volil pravidelně i Josef Carda, jenž do připravených scénářů propašoval reálná jména svých neoblíbených známých.
Pořad si díky svému provokativnímu obsahu velmi rychle vybudoval obrovskou a věrnou diváckou základnu napříč generacemi. Na vrcholu popularity v roce 2002 obdrželi tvůrci hlavní ocenění v divácké anketě ANNO a hned o rok později slavnostně vyhráli také prestižní televizní ceny TýTý.
Tele Tele se stalo nedílnou součástí novodobé televizní historie a samotní aktéři na tyto divoké roky vzpomínají s lehkou nostalgií. Richard Genzer nyní pevně věří, že dnešní společnost by takto hraniční satiru pravděpodobně nepřijala a vysílání by okamžitě vyvolalo obrovskou vlnu veřejného odporu. Doba kolem roku 2000 ale uvolněnému formátu přála a umožnila týmu vytvořit dílo s mimořádným dosahem.
