Taťana Fischerová prožila život plný uměleckých úspěchů i hlubokých osobních zkoušek. Známá herečka a moderátorka se po celá léta pravidelně objevovala na televizních obrazovkách, kde svým klidným projevem oslovovala miliony diváků. Její skutečný příběh se odehrával mimo světla reflektorů. V soukromí musela najít obrovskou vnitřní sílu pro zvládnutí nelehkého životního údělu.
Konec vysněného angažmá
Táňa Fisherová vyrůstala v pražské rodině s velmi pevnými uměleckými kořeny. Otec pracoval jako divadelní režisér a matka se po léta věnovala baletu. Oba rodiče si nesli těžké trauma z koncentračních táborů Terezín a Osvětim, což rodinnou atmosféru pochopitelně silně formovalo.
Zpěv v dětském sboru ji plynule nasměroval rovnou před filmovou kameru do snímku Kohout plaší smrt. Herectví původně studovala na brněnské JAMU, školu ale raději vyměnila za lákavou nabídku z pražského Činoherního klubu. V divadle pak prožila nesmírně šťastné roky a na jevišti dostávala obrovský prostor v klasických hrách.
Nástup normalizace pak vše od základů změnil. Její otec musel divadelní svět opustit a vzápětí divadlo z politických důvodů neprodloužilo smlouvu ani jí. Tento nedobrovolný konec později s velkou lítostí popisovala jako ztrátu vlastního divadelního ráje.
Složité rodinné rozhodnutí
Útočiště následně našla v Divadle Jiřího Wolkera. Stálé angažmá opustila po narození syna Kryštofa, který bohužel přišel na svět s vážnou formou dětské mozkové obrny. Chlapec zůstal trvale odkázán na invalidní vozík a vyžadoval naprosto nepřetržitou péči ze strany dospělého. Otec dítěte, hudební skladatel Petr Skoumal, brzy od rodiny odešel a veškerá tíha každodenní starosti spadla pouze na mladou matku.
Situace se radikálně zkomplikovala v chlapcových sedmi letech. Tehdy mu skončila možnost navštěvovat speciální školku a herečka se ocitla ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Nakonec pro syna vybrala místo ve specializovaném ústavu, odkud si ho pravidelně brala na pět měsíců v roce domů. V dokumentárním pořadu se později svěřila, že ji složité mateřství zformovalo v lepšího člověka a přineslo jí do života skutečnou radost.
Charita a politické zklamání
V 70. a 80. letech dostávala před kamerou vinou svých politických postojů spíše menší příležitosti. Výraznější role jí přinesly až oceňované filmy Prodloužený čas nebo Lev s bílou hřívou. Široké veřejnosti se ovšem nesmazatelně zapsala do srdcí především jako tvář charitativních Adventních koncertů, které uváděla společně s Martou Kubišovou a Janem Kačerem.
Své občanské aktivity časem přesunula rovnou do Poslanecké sněmovny, kam zasedla za Unii svobody. V parlamentu patřila k mimořádně aktivním zástupcům a hlasování vynechávala jen zcela výjimečně. Později se zapojila také do historicky první přímé volby prezidenta. Od lidí tehdy nasbírala přes dvaasedmdesát tisíc podpisů a dosáhla poměrně slušného volebního výsledku. Vysokou politiku ale nakonec opouštěla s pocitem velkého zklamání z tehdejšího společenského vývoje.
Smíření na konci cesty
Závěr jejího života nečekaně poznamenala vážná onkologická nemoc. Fischerová si plně uvědomovala zhoršující se zdravotní stav a dokázala se se svým nezvratným osudem zcela vyrovnat. Poslední týdny strávila v klidném prostředí hospicu, kde o ni bylo postaráno. Krátce před úmrtím přijala svátost posledního pomazání a postupně obvolala své nejbližší přátele z uměleckého i soukromého světa.
Její dlouholetý kolega Jan Kačer po čase vzpomínal na jejich dojemný telefonát, ve kterém mu s laskavým úsměvem kladla na srdce, že svět zůstane stále hezký i bez ní. Útěchu jí v úplně posledních chvílích přinášelo pevné vědomí, že je o milovaného syna v ústavním zařízení dlouhodobě a bezpečně postaráno. Zemřela přesně na první svátek vánoční ve věku dvaasedmdesáti let.
Ve snímku Výsledek testu si herečku můžete připomenout ve středu 15. července od 15:15 na programu ČT1.
