Psal se 6. únor 1952. Pětadvacetiletá Lilibet, jak jí doma říkali, prožívala v Keni dost možná nejšťastnější hodiny svého života. Uprostřed africké divočiny, daleko od dvorského protokolu, sledovala Alžběta s kamerou v ruce stáda slonů a nosorožců. Netušila, že o několik tisíc kilometrů dál se v tu chvíli zastavil čas a s ním i její mládí. Její otec, král Jiří VI., se už nikdy neprobudil.
Poslední chvíle svobody
Manželé Windsorovi trávili noc v hotelu Treetops. Byla to vlastně jen dvoupokojová chata postavená vysoko v korunách obřích fíkovníků v národním parku Aberdare. Princezna tu noc skoro nespala. Byla nadšená. S dětskou radostí natáčela na svou 8mm kameru divoká zvířata, která se přišla napít k napajedlu přímo pod nimi.
Žádná ochranka, žádné oficiality. Jen ona a vévoda z Edinburghu. Byli oblečení do safari oblečení, smáli se a užívali si vzácné chvíle soukromí. Nikdo z přítomných nemohl tušit, že je to naposledy, kdy se na tuto ženu svět dívá jen jako na princeznu. Osud už měl v té chvíli rozdáno jinak.
Kód Hyde Park Corner
Zatímco Afrika vítala nové ráno, v anglickém Sandringhamu se zastavil svět. Komorník James MacDonald vešel v 7:30 do královy ložnice s ranním čajem. Panovník se ale nehýbal. Jiří VI. zemřel ve spánku na koronární trombózu. Bylo mu pouhých 56 let.
Vláda okamžitě spustila tajný protokol. Do telefonu zazněla kódová slova „Hyde Park Corner“. Znamenalo to jediné. Král je mrtev. Zpráva putovala k premiérovi Winstonu Churchillovi a následně do celého světa. Jen k té nejdůležitější osobě se dostat nemohla. V africké buši totiž nefungovalo žádné přímé spojení a telegramy vázly. Trvalo celé hodiny, než se nová královna o svém nástupu na trůn dozvěděla.
Zpráva, která srazila vévodu na kolena
Informaci nakonec paradoxně nezískal královský dvůr přímo, ale novinář Granville Roberts z listu East African Standard. Ten zachytil zprávu agentury Reuters a okamžitě kontaktoval soukromého tajemníka prince Filipa, Mikea Parkera. Ten musel udělat tu nejtěžší věc ve svém životě. Oznámit to vévodovi.
Reakce manžela budoucí královny byla zdrcující. Věděl, co to znamená. Konec jejich relativně svobodného života, konec jeho námořní kariéry, konec soukromí. „Vypadal, jako byste na něj upustili polovinu světa,“ popsal ten moment Parker pro The Guardian. Filip se ale okamžitě vzchopil. Vzal svou ženu na procházku do zahrady v Sagana Lodge, kde jí tragickou novinu šetrně oznámil.
Je mi to moc líto
Nová královna neplakala. Alespoň ne před ostatními. Byla vychována k povinnosti a ta v tu chvíli převážila nad osobním smutkem. Okamžitě začala jednat. Její dvorní dáma, Lady Pamela Hicksová, na ten moment vzpomínala velmi živě. Místo toho, aby Alžběta řešila sebe, myslela na svůj personál.
„Je mi to tak líto. Znamená to, že se všichni musíme vrátit domů,“ řekla jim tehdy podle svědectví Hicksové pro People.com. Do letadla nastupovala v běžných šatech. Černé smuteční oblečení na ni čekalo až v Londýně, kam je narychlo dopravili, aby v něm mohla vystoupit před národ.
Zápis, který vstoupil do dějin
V návštěvní knize hotelu Treetops zůstal po královské návštěvě zápis, který se stal legendou. Napsal ho lovec a průvodce Jim Corbett, který s párem v Keni byl. Jeho slova přesně vystihla absurditu a tíhu onoho okamžiku.
„Poprvé v dějinách světa vylezla mladá dívka jednoho dne na strom jako princezna a poté, co prožila, jak sama řekla, svůj nejvíce vzrušující zážitek, slezla ze stromu dalšího dne jako královna.“
Další články na téma královské rodiny si můžete přečíst ZDE.
