Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, byl jednou z nejmocnějších křesťanských organizací celého středověku. Byl založen roku 1119 jako následek úspěšné první křížové výpravy do Svaté země, která se konala v letech 1096-1099.
Povaha řádu
Jeho zcela původním posláním bylo zajistit bezpečný průchod poutníků z celé Evropy až k Božímu hrobu, tedy na cestě od přístavního města Jaffa po Jeruzalém, který byl tehdy obsazen křižáky. Rytíři měli tedy udržovat pořádek pro nevojenské osoby na cestě přes nepřátelské území.
Postupem času se celá organizace rozrostla natolik, že se z pouhé drobné milice stala silou schopnou účastnit se i velkých bitev. Nově tak měli Templáři bránit Kristův hrob, tedy Jeruzalémské království, od „nevěřících“, tedy sousedních muslimských států. Když ale všechny zámořské državy dobyli právě muslimové, přesunuli se rytíři do západní Evropy.
Majetek, vliv a nebezpečí
Skrze propracovaný bankovní systém se dostali k velikému majetku i politickému vlivu. Právě proto začínali být ale postupně trnem v oku panovníkům i církevním hodnostářům. Místo poslušných služebníků začali v Evropě fungovat jako samostatná politická síla.
Roku 1312 byl proto řád rozpuštěn, konkrétně bulou Vox in excelso papeže Klementa. Dle znění ediktu byla důvodem jeho další nepotřebnost. Dopomohla ovšem i vážná nařčení z hereze, obvinění z různých nekalých praktik a výsledná ztráta dobré pověsti. Templáři sami nebyli nikdy obnoveni, navázaly na ně ale četné organizace v Portugalsku či Španělsku.
Kde je to bohatství?
Hodně lidí i expertů věří, že Templáři skutečně nahromadili velký majetek. Dává to smysl, protože bez něj by se pravděpodobně nestali vlivnou silou, a tedy i hrozbou. Je otázkou, kam všechen zmizel. Protože jen chvíli po jeho likvidaci nelze najít žádné stopy po obrovském množství zlata, stříbra ani dalších pokladů.
Nabízí se samozřejmě i otázka, jestli to celé nebylo vyfabulované, s takovými informacemi se historicky pracovalo vždy. Obecně byli Templáři válečníci, mniši a středověcí bankéři. Přes jejich komunity a „stanice“ neboli preceptoria fungoval bankovní systém pokrývající tehdy celou Evropu.
Bradavice a jak se jich zbavit: Pomoci může česnek, pampeliška nebo vlaštovičník z vlastní zahrady
Soustavu využívali šlechtici, králové, princové i poutníci. Pověstné jsou třeba schránky podél cest a úložiště v komunitách. Tam si mohl každý ukládat peníze a brát místo nich šeky, které byly mnohem praktičtější. Není tedy pochyb o tom, že peníze měli, v klíčových momentech platili také výkupné za unesené šlechtice a další osobnosti.
Francie a královský zájem
Na začátku 14. století se král Filip IV. Francouzský rozhodl znehodnotit měnu. V obavách o svůj život utekl do Templu, což bylo řádové velitelství. Šlo o velmi opevněnou a bytelnou stavbu – protože uvnitř byly doslova hromady peněz.
Filipovi se právě hotovosti nedostávalo, a když tohle všechno viděl, rozhodl se rytířského majetku zmocnit. Vyřešil by tak svoje dluhy a mohl i zaplatit válku s Anglií. Dne 13. října 1307 proto zatkl Templáře napříč Francií a uvěznil jejich velitele. Když ale královi muži vpadli do Templu, nenašli ani pětník – všechno se snad vypařilo.
Dle mnohem pozdějších informací měli být rytíři varováni a byl spatřen řetěz rytířů, kteří převáželi pytle do přístavu. Celá jejich flotila se pak vydala směrem k Anglii a už je nikdy nikdo neviděl.
Peníze? Ale kdepak
Zde už je bohužel prostor spíš pro lidovou představivost. Faktem je však jedna věc. Uvedené cennosti a zlato tvořily jen zlomek templářského majetku. Tyto „drobné“ většinou jednoduše zabavili vládci, na jejich území rytíři operovali. Řekl někdo území? Ano, skutečným majetkem byla tehdy půda (feudum), a té držel řád obrovské množství.
Až do Ameriky?
Podle některých hlasů se rytíři spojili s anglickou šlechtou a použili staré vikingské trasy až do Nového světa. Tam pak poklady pohřbili někde tam, kde je teď Nové Skotsko, tedy pobřežní provincie Kanady.
Další verzí je přechod templářského bohatství do romantických příběhů pirátů v 18. a hlavně 19. století. Do té doby o pokladech zakopaných v dírách v zemi prakticky nikdo neslyšel a nevěděl. Jakmile se však objevily příběhy jako Ostrov pokladů, změnili se Templáři právě v mořské psance, kteří olupují obchodní lodě. Spojení s loděmi však vyvěrá právě z té původní flotily, která opouštěla Francii.
S kým žije herec Jiří Ployhar: Mladá blondýnka se po jeho boku objevuje stále častěji
Zdroje: StoPlusJednicka, Wikipedia, TheTemplarKnight
