Syn legendárního francouzského komika Louise de Funèse měl před sebou slibnou hereckou dráhu. Olivier de Funès stál poprvé před kamerou v šestnácti letech a diváci si ho rychle oblíbili v úspěšných letních komediích. Rodinné tradici ale nakonec nepodlehl a po natočení šesti filmů vyměnil filmová studia za kokpit dopravního letadla. Nyní slaví sedmdesáté sedmé narozeniny v poklidu zaslouženého leteckého důchodu.
Přemlouvání k první filmové roli
Původním snem mladého Funèse byla kariéra automobilového závodníka. V roce 1965 ho ale jeho slavný otec přesvědčil k účasti v komedii Fantomas se zlobí. Své první herecké kroky absolvoval v jedoucím vlaku a brzy následovaly další nabídky.
Jako začínající herec podepsal smlouvy rovnou na šest celovečerních snímků. Ve všech se objevil po boku svého otce a obvykle ztvárnili přímé příbuzné. Například v komedii Senzační prázdniny tvůrci využili jeho skutečného koníčka a zařadili do scénáře hru na bicí. V dalším oblíbeném snímku Piti Piti Pa si pro změnu oba muži před kamerou společně zazpívali.
Filmové natáčení ale přinášelo mladíkovi řadu praktických komplikací. Tehdy totiž studoval obchodní školu a k filmu se dostal výhradně o prázdninách. Práce vyžadovala každodenní přítomnost na place a ve škole často čelil posměškům od spolužáků.
„Pracovní dny byly dlouhé,“ vzpomínal Funès před časem v rozhovoru pro web Le Figaro. Dále popsal neustálé přerušování zkoušek kvůli záchvatům smíchu a složitému hledání správného tónu v komediálních situacích. Otec mu údajně dával spoustu užitečných rad a potrpěl si na laskavý přístup.
Dlouhé čekání na volný kokpit
Definitivní konec herecké dráhy přišel v roce 1971 komedií Na stromě. Roli stopaře považoval mladý Funès za svou vůbec největší hereckou příležitost a vnímal ji jako důstojné rozloučení s filmovým světem. Zjistil totiž, že trpí silným nedostatkem vytrvalosti pro budování dlouhodobé pozice v umělecké branži bez pomoci svého otce. Nechtěl být protekčním dítětem.
Své úsilí proto naplno přesměroval na vysněnou dráhu dopravního pilota. Absolvent obchodní školy narážel zpočátku na obrovské potíže s uplatněním. Letecké společnosti v 70. letech téměř nenabíraly nové zaměstnance. Budoucí kapitán strávil plných pět let marným hledáním práce v novém oboru.
Velká trpělivost mu nakonec přinesla kýženou pozici druhého pilota u společnosti Air Inter. Následně přestoupil ke gigantu Air France a dosáhl na pozici kapitána letadla Airbus A320. Po zbytek profesního života obsluhoval linky na střední vzdálenosti. Hlášení jeho jména z palubního rozhlasu pokaždé vyvolávalo mezi cestujícími v kabině pobavení.
Létání se věnoval naplno až do svých pětašedesáti let a nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Dokázal občas ovlivňovat i otcovu tvorbu. Když tvůrci snímku Křidýlko nebo stehýnko hledali herce pro jednu z hlavních rolí, Olivier otce definitivně přesvědčil pro obsazení komika jménem Coluche. Svému otci do očí se smíchem vpálil: „Je zábavnější než ty.“
Péče o rodinné dědictví
Osobní štěstí našel bývalý letec po boku Dominique Watrin. Pařížská svatba proběhla v roce 1977 a manželé přivedli na svět dceru Julii a syny dvojčata Adriena a Charlese. Po smrti svého otce spojil Olivier Funès síly se starším bratrem Patrickem. Společně věnovali spoustu energie péči o památku jednoho z nejznámějších evropských komiků. Vydali obsáhlou rodinnou biografii a určitou dobu dokonce řídili pamětní muzeum v prostorách zámku v Le Cellier.
S filmovým světem dnes udržuje spíše okrajový kontakt. V roce 2013 se podílel na scénáři k animovanému projektu, do kterého tvůrci vtiskli otcovy charakteristické rysy. Cenné zkušenosti zúročil i při tvorbě životopisného dokumentu o deset let dříve. Jeho vztah k současné kinematografii však zůstává dost chladný. Moderní komediální tvorbu vnímá jako příliš vulgární a do kina zavítá jen naprosto výjimečně.
.jpg){kind=link}