Píše se rok 1492 a tři španělské karavely mizí v hlubinách Atlantiku. Kryštof Kolumbus nikdy nedorazil ke břehům, které mylně považoval za Indii, a Evropa zůstala v nevědomosti. Žádný tabák, žádné brambory, žádné zlato Inků v madridských pokladnicích. Jak by vypadal dnešní svět, kdyby se dějiny před pěti sty lety vydaly jinou cestou? Dost možná bychom dnes místo angličtiny louskali portugalská slovíčka a v Paříži obdivovali indiánské totemy.
Představa, že by bez janovského mořeplavce zůstal americký kontinent navždy skryt, je naivní. Vikingové přistáli u břehů Newfoundlandu už o pět set let dříve, ale nezanechali po sobě trvalé osídlení. Kolumbova výprava však spustila lavinu, která přepsala mapy i osudy milionů lidí. Pokud by jeho lodě pohltil oceán, historie by nabrala mírné zpoždění. Odborníci se shodují, že štafetu by velmi rychle převzal někdo jiný.
„Pokud by Španělsko nezkusilo štěstí znovu, plavbu by sponzorovalo Portugalsko,“ tvrdí Geoffrey Symcox, emeritní profesor historie na UCLA, pro Live Science. Právě Portugalci byli v 15. století pány moří, systematicky prozkoumávali africké pobřeží a obsazovali strategické body v Atlantiku. „Král Portugalska si byl dobře vědom španělských záměrů a jednal by rychle, aby předešel jakýmkoli dalším španělským krokům,“ dodal Symcox pro stejný server.
Spojené státy Pinzónské
Pokud by Kolumbus selhal, jeho jméno by dnes znalo jen pár historiků specializujících se na námořní katastrofy. Z mapy by zmizela Kolumbie, kanadská Britská Kolumbie i americký District of Columbia. Kdo by zaujal jeho místo? Horkými kandidáty by byli bratři Pinzónové, zkušení námořníci, kteří veleli lodím Pinta a Niña v Kolumbově flotile.
Douglas Hunter, nezávislý badatel a autor knih o mořeplavcích, nabízí zajímavou alternativu. Pokud by se bratři Pinzónové vrátili a později uspěli sami, názvosloví Nového světa by vypadalo zcela jinak. „Hlavní město Spojených států by se mohlo jmenovat Pinzonia,“ řekl Hunter pro Live Science. Celý kontinent by tak mohl nést jméno po rodině, která měla k moři blíž než samotný janovský snílek.
Zásadní změnou by prošla i politická mapa. Slavná smlouva z Tordesillas, která v roce 1494 rozdělila sféry vlivu mezi Španělsko a Portugalsko, by pravděpodobně nikdy nevznikla. Bez španělského prvenství by Portugalci necítili potřebu se o nový kontinent dělit. Hernán Cortés by nedobyl Aztéckou říši a Francisco Pizarro by nezničil Inky, alespoň ne pod španělskou vlajkou.
Krvavý boj o Afriku a Asii
Pokud by se brány Ameriky neotevřely, hladová Evropa by musela upřít zrak jinam. Španělsko a Portugalsko by svou rivalitu nepřenesly přes Atlantik, ale soustředily by ji na „starý svět“. Portugalsko mělo v té době náskok v cestách kolem Afriky do Indie. Lisabon by se stal absolutním centrem světového obchodu a monopol na koření by z něj učinil supervelmoc, které by Madrid jen těžko konkuroval.
Španělsko, zbavené možnosti expanze na západ, by pravděpodobně vrhlo veškerou energii do Afriky a Středomoří. Rekonquista by proto neskončila v Granadě. Španělská koruna by se snažila agresivněji obsadit severní Afriku a Maroko, Tunisko či Alžírsko by čelily masivní invazi. Místo hledání Eldoráda v amazonských pralesích by španělští hidalgos krváceli v bojích s Osmanskou říší o kontrolu nad obchodními trasami s Orientem. Asie by zůstala hlavním a jediným cílem, což by paradoxně mohlo urychlit pád asijských dynastií pod tlakem koncentrované evropské síly, která se nerozmělnila v Americe.
Křesťanský satanismus a hlad po zlatě
Důvod, proč Španělé tak agresivně tlačili na expanzi, nebyl jen o obchodu. Iberský poloostrov měl za sebou čerstvé sjednocení Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského a vyhnání Maurů. Katolicismus potřeboval nové věřící a pokladna nové zdroje.
Snahou bylo vytvořit národní identitu semknutou kolem katolicismu. Kolonizace byla vedena potřebou větší přilnavosti militantních věřících, protože španělský katolicismus se právě narodil. Tento náboženský zápal měl pro původní obyvatele fatální následky.
Bez amerického zlata a stříbra by Evropa vypadala jako chudý příbuzný. Tyto drahé kovy totiž byly cestou k renesanci a sloužily k otevření brány ráje na nebi i brány kapitalistického merkantilism. Bez tohoto kapitálu by průmyslová revoluce i vzestup západní Evropy mohly nabrat zpoždění v řádu staletí. Evropa by byla, slovy historika Lópeze, „vržena do temnoty“.
Německá orlice a japonské Pacifikum
Absence Spojených států jako globální supervelmoci by drasticky přepsala scénář 20. století. Pokud by kolonizace Ameriky proběhla později nebo jinými aktéry, nevznikl by onen gigantický, průmyslový a sjednocený státní útvar, který dvakrát zachránil Evropu před totalitou. První světová válka by bez amerického vstupu v roce 1917 pravděpodobně skončila patem nebo vítězstvím Centrálních mocností. Císařské Německo by si upevnilo pozici hegemona na kontinentu.
Ještě děsivější scénář nabízí druhá světová válka. Bez amerického programu Lend-Lease, který zásoboval Sovětský svaz i Británii, a bez otevření západní fronty, by Evropa zůstala pod hákovým křížem mnohem déle, možná trvale. Na druhé straně planety by Japonské císařství nemělo v Pacifiku rovnocenného soupeře. Bez amerického námořnictva a bez hrozby atomové bomby, kterou by USA nevyvinuly, by Japonsko nejspíš ovládlo Čínu a jihovýchodní Asii. Svět by byl rozdělen mezi několik totalitních bloků a demokracie, jak ji známe, by zůstala jen poznámkou v učebnicích politologie.
Aztékové v Panamě a totemy v Madridu
Nejzajímavější scénář nabízí pohled na to, co by se dělo uvnitř samotné Ameriky, kdyby jí Evropa dopřála o pár dekád více času. Místní civilizace nebyly statické. Alejandro López se domnívá, že Aztékové by nezůstali jen v Mexiku. „Aztékové by se určitě rozšířili ze Střední Ameriky. Měli možnost dojít až do Panamy,“ tvrdí López. Podobně Inkové, kteří disponovali efektivním administrativním systémem, by pravděpodobně rozšířili svůj vliv až do argentinských pamp.
Existuje i odvážnější teorie, která obrací role. Co kdyby to byli původní obyvatelé Ameriky, kdo by díky svým inženýrským schopnostem postavil lodě a doplul do Evropy? Místo kolonizace by mohlo dojít k rovnocennému obchodu. Evropská náměstí by místo bronzových soch vojevůdců mohly zdobit totemy na počest spojenectví a v lékárnách bychom vedle tradičních pilulek kupovali bylinné směsi z Amazonie.
Realita by však zřejmě byla krutější. I bez Kolumba by Evropa nakonec dorazila a s ní i nemoci, proti kterým neměli domorodci imunitu. Bulharsko-francouzský spisovatel Tzvetan Todorov odhaduje, že během kolonizace zemřelo až 90 % domorodé populace. Zpoždění o pár let by na této tragédii pravděpodobně nic nezměnilo, jen by oddálilo nevyhnutelný střet dvou světů.
