Řídíme automaticky, aniž bychom nad tím přemýšleli. Ranní cesta do práce, odpolední nákup, víkendová chata. Jenže právě tenhle každodenní zvyk může na vás, nebo vaše blízké, prozradit víc, než byste čekali. Nová studie ukazuje, že způsob, jakým točíte volantem a šlapete na pedály, může být jedním z prvních signálů, že s mozkem není něco v pořádku. A to dokonce s děsivou přesností.
Možná jste si toho u svého otce nebo manžela už všimli. Dřív byl králem silnic, dneska se vymlouvá, proč nemůže jet večer, a drží se zuby nehty jen té jedné trasy do obchodu a zpět. Člověk by nad tím mávl rukou s tím, že prostě stárne a je opatrnější. Jenže vědci z Washingtonovy univerzity v St. Louis přišli s tvrzením, které nám trochu mění pohled na věc. Podle nich totiž vaše auto může fungovat jako takový „detektiv“, který odhalí nástup demence nebo Alzheimerovy choroby dřív, než si vůbec všimnete prvních výpadků paměti.
GPS nelže
Celý ten výzkum zní trochu jako sci-fi, ale je založen na tvrdých datech. Vědci sledovali stovky řidičů s průměrným věkem 75 let. Do aut jim namontovali GPS a sledovali je téměř tři roky. Výsledek? Data z navigace dokázala odhalit lidi s počínající kognitivní poruchou (což je často předstupeň demence) s přesností až 87 procent. To je číslo, které už prostě nejde ignorovat.
Zajímavé je, že na začátku jezdili všichni stejně. Změny přicházely plíživě. Není to o tom, že by dotyčný začal bourat nebo jezdit v protisměru. Naopak. Ganesh Babulal, hlavní autor studie, to vysvětlil jasně: „Jde o nenápadný, nízko zatěžující způsob sledování kognitivních funkcí u starších lidí ještě předtím, než dojde k nehodě nebo téměř nehodě.“
Tři varovné signály
Podle čeho tedy poznáte, že se něco děje? Studie identifikovala tři hlavní změny, které se u ohrožené skupiny postupně objevily. Prvním varováním je frekvence jízd. Řidiči s počínajícími problémy začali auto používat méně často a místo každodenních jízd se za volant posadili jen párkrát do týdne.
Dalším velkým indikátorem je strach ze tmy. Vyhýbání se nočním jízdám bylo jedním z nejvýraznějších znaků. Tma totiž klade na mozek a orientaci mnohem větší nároky, a pokud kognitivní funkce slábnou, řidič se podvědomě začne těmto situacím vyhýbat. A do třetice jde o rutinu. Postižení řidiči přestali objevovat nové trasy a jezdili striktně jen tam, kde to dokonale znali. Jejich „akční rádius“ se postupně zmenšoval.
Mozek v provozu dostává zabrat
Je to vlastně paradox. Čekali byste, že nemocný člověk bude jezdit nebezpečně a rychle? Kdepak. Tito lidé často jezdí pomaleji, opatrněji a vyhýbají se prudkému brzdění. Mozek jim totiž podvědomě napovídá, že „nestíhá“, a tak se snaží kompenzovat zpomalené reakce přehnanou opatrností.
Nutno říct, že řízení je jednou z nejsložitějších činností, které denně děláme. Musíte sledovat značky, ostatní auta, hlídat rychlost, navigovat a do toho třeba posloucháte rádio. Pro zdravý mozek rutina, pro mozek zasažený nemocí obrovská zátěž. Právě proto jsou tato zjištění tak průlomová, auto vám může dát „nápovědu“ mnohem dřív, než se stane neštěstí.
Co s tím? Hlavně nepanikařit
Samozřejmě, pokud se vaše babička rozhodne, že už nebude jezdit v noci, protože prostě hůř vidí, nemusí to hned znamenat Alzheimerovu chorobu. Ale pokud se tyhle změny dějí nápadně, rychle a bez zjevného důvodu, stojí za to promluvit si s lékařem. Nemusí jít hned o nejhorší scénář, podobné příznaky může mít třeba i deprese nebo problémy se zrakem.
Takže pokud chcete zůstat fit za volantem i v hlavě, péče o celkové zdraví je základ. A až příště sednete do auta, možná se na tu „obyčejnou“ cestu do práce budete dívat trochu jinýma očima. Vaše auto vás totiž zná lépe, než si myslíte.
