Měl před sebou skvělou kariéru, domů se ale vrátil jako lidská troska. Americký student Otto Warmbier se v lednu 2016 dopustil v Severní Koreji klukoviny, která by jinde skončila pokutou. Režim Kim Čong-una ho za to odsoudil k patnácti letům nucených prací. Domů se mladík vrátil až po sedmnácti měsících. Byl v kómatu, slepý a s těžkým poškozením mozku. Pár dní nato zemřel. Před týdnem by oslavil 31. narozeniny.
Osudová noc v Pchjongjangu
Otto byl ten typ kluka, kterému všechno vychází. Na University of Virginia studoval ekonomii, byl společenský a toužil po dobrodružství. Když narazil na nabídku cestovní kanceláře Young Pioneer Tours, která lákala na výlety do destinací, kam „by vás vaše matka raději nepustila“, neváhal. Cesta do Severní Koreje na přelomu let 2015 a 2016 měla být nezapomenutelným zážitkem.
Všechno šlo hladce, dokud nepřišla novoroční noc v hotelu Yanggakdo v Pchjongjangu. Otto se tehdy oddělil od skupiny a vstoupil do patra vyhrazeného pouze pro personál. Chtěl si odvézt suvenýr. Pokusil se sundat propagandistický plakát ze zdi. To byla jeho osudová chyba. Severokorejské kamery všechno zachytily.
Zatčení proběhlo na letišti 2. ledna 2016, jen pár minut před odletem do Číny. Zatímco ostatní turisté nastoupili do letadla, Ottu odvedli vojáci. Pak přišly týdny ticha a nakonec odporné divadlo pro kamery. Zlomený jednadvacetiletý student na ní v slzách četl předem připravené prohlášení a prosil o milost.
„Udělal jsem nejhorší rozhodnutí svého života. Jsem ale jen člověk,“ řekl plačící Otto před kamerami severokorejských médií v únoru 2016. Ani jeho zoufalství, ani prosby o odpuštění však soudce neobměkčily. V březnu si vyslechl verdikt. Patnáct let nucených prací za podvracení státu. Byla to poslední chvíle, kdy ho svět viděl při vědomí.
Mlčení a lži režimu
Jakmile padl verdikt, nastalo hrobové ticho. Diplomaté nevěděli o Ottovi vůbec nic víc než rok. Rodiče Fred a Cindy Warmbierovi prožívali v Ohiu nepředstavitelná muka. Nevěděli, zda jejich syn žije, zda má co jíst, nebo zda je mučen. Severokorejský režim po celou tu dobu mlčel o zásadním faktu. Otto totiž krátce po soudu upadl do kómatu.
Zástupci KLDR později tvrdili, že student onemocněl botulismem a po užití prášku na spaní se už neprobudil. Tuto verzi však západní lékaři později zcela vyvrátili. Pravda začala vycházet najevo až v červnu 2017. Po složitých diplomatických jednáních souhlasil Pchjongjang s jeho propuštěním z „humanitárních důvodů“.
Když v Cincinnati dosedlo letadlo, rodiče čekalo peklo. Na ten pohled do smrti nezapomenou. Jejich syn nebyl schopen pohybu ani komunikace. Měl oholenou hlavu, zavedenou sondu do nosu a nereagoval na hlasy svých blízkých. Byl v takzvaném bdělém kómatu. Oči měl otevřené, ale jeho mozek byl nenávratně poškozen.
„Vypadalo to, jako by mu někdo vzal kleště a přeházel mu spodní zuby,“ popsal děsivý pohled na zmučeného syna otec Fred Warmbier v rozhovoru pro Fox News. Rodina byla přesvědčena, že Otto byl ve vězení brutálně mučen. Lékaři v USA sice nenašli přímé stopy po zlomeninách, ale potvrdili rozsáhlou ztrátu mozkové tkáně způsobenou dlouhodobým nedostatkem kyslíku.
Smrt jako vysvobození
Na zázrak bylo pozdě. Lékaři v nemocnici v Cincinnati potvrdili, že Ottův stav je nezvratný. Odborníci uvedli, že rozsah poškození mozku neodpovídá botulismu, ale spíše dušení nebo zástavě dechu, ke které muselo dojít měsíce před návratem.
Otto zemřel 19. června 2017. Doma pobyl jen šest dní. Bylo mu pouhých 22 let. Jeho smrt vyvolala vlnu mezinárodního odsouzení. Spojené státy okamžitě zavedly zákaz cestování svých občanů do Severní Koreje. Prezident Donald Trump označil zacházení s Warmbierem za ostudné a barbarské.
Rodiče se rozhodli, že smrt jejich syna nesmí zůstat bez odezvy. Podali na Severní Koreu žalobu u amerického federálního soudu. Soudce jim dal za pravdu a nařídil KLDR zaplatit odškodné ve výši přes 500 milionů dolarů za mučení a smrt jejich syna. Ačkoli diktatura odmítla cokoli zaplatit, rodině se podařilo zajistit část finančních prostředků ze zmrazených severokorejských účtů v amerických bankách.
