Už za dva týdny uplyne 105 let od narození herecké legendy Vlastimila Brodského. Jeho herecký rejstřík byl pestrý, ale v srdcích diváků zůstává zapsán především jako herec plachých a melancholiských rolí. Ačkoliv na plátně rozdával radost, v soukromí ho trápily běsy, strach ze stárnutí a samota, kterou se nakonec rozhodl vyřešit po svém. Co se honilo hlavou slavnému „Bróďovi“ v posledních hodinách předtím, než na chalupě ve Slunečné stiskl spoušť?
Vlastimil Brodský, kterého přátelé i kolegové s láskou oslovovali Bróďa, byl mistrem tragikomických rolí. Jeho domovskou scénou bylo více než čtyřicet let Divadlo na Vinohradech, kde také potkal své nejbližší přátele. Těm nejlepším parťákům říkal „Pepíci“, a to podle kolegy Josefa Bláhy, se kterým hrál snad nejraději.
Přestože byl úspěšný, získal Českého lva i cenu z Berlinale, a dokonce se podíval do Hollywoodu, sláva mu do hlavy nikdy nestoupla. Naopak. Celý život o sobě pochyboval. A právě ta jeho typická melancholie a černý humor, kterým byl pověstný, možná předznamenaly jeho konec.
Osudová láska s hořkým koncem
Když se řekne Brodský, mnoha lidem se okamžitě vybaví jeho druhá manželka, krásná Jana Brejchová. Seznámili se díky filmu a jejich manželství, ze kterého vzešla dcera Tereza, trvalo osmnáct let. Byl to vztah plný emocí, lásky, ale i bolestných momentů. Když Brodský na toto životní období vzpomínal, měl ve tváři milý úsměv, který v sobě však skrýval jistou trpkost.
Konec jejich velké lásky pak komentoval s nadhledem sobě vlastním, i když z těch slov mrazí. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ prohlásil o rozpadu manželství, jak informoval iDNES. Uměl si ze sebe udělat legraci, to ano. Ale pod povrchem to muselo bolet. Koneckonců, vztahy pro něj byly důležité.
Strach z bezmoci byl silnější než strach ze smrti
Proč se ale člověk, který měl na první pohled všechno, rozhodl dobrovolně odejít ze světa? Odpověď je smutnější, než by se mohlo zdát. Nebyl to momentální zkrat. Brodský se děsil stáří a nemohoucnosti. Zlomovým okamžikem byla zřejmě vážná zdravotní příhoda.
„Málokdo ví, že tatínek měl rok před natočením Babího léta velkou mozkovou příhodu. Tenkrát byl převezen do vojenské nemocnice a rozsah toho krvácení byl tak velký, že pan profesor Beneš říkal, jestli má vůbec smysl ho operovat,“ svěřila se jeho dcera Tereza Brodská před lety v pořadu Showtime.
Lékaři tehdy dokázali zázrak. Herec se zotavil, a dokonce natočil svůj poslední velký film Babí léto. Jenže strach v něm zůstal. Děsil se toho, že by se situace mohla opakovat. Definitivním impulsem pro něj zřejmě bylo, když viděl umírat své kolegy.
„Myslím, že tatínek se pak bál, aby se ta situace znovu neopakovala. Myslím, že ho taky zasáhlo, když viděl pana Horníčka v nemocnici, kde za ním byl se Stellou Zázvorkovou a viděl tu bezmoc těch lidí. Když je člověk odkázaný na pomoc druhých. A to si myslím, že tatínek nechtěl,“ vysvětlila Tereza Brodská. Chtěl si zachovat důstojnost až do konce.
Poslední noc plná smíchu
Je až neuvěřitelné, jak klidně působil těsně před smrtí. Svůj odchod si evidentně pečlivě naplánoval. Ostatně o smrti mluvil často už léta, i když vždycky s dovětkem, že se na to má moc rád. Poslední večer před tragédií strávil v hospodě ve Slunečné se svými nejbližšími přáteli, včetně lékaře Miroslava Čerbáka.
A jaká byla atmosféra? Žádné slzy, žádné loučení. „V té hospodě na Slunečné jsme mluvili o všem možném a Bróďa byl veselý a vtipný. Vzpomínali jsme na jeho filmy, kterých si nejvíc vážil,“ vzpomínal později Čerbák pro MF DNES. Nikdo u stolu netušil, že ho vidí naposledy. Že ten veselý společník, který srovnává práci na divadle a ve filmu, už má v hlavě jasný plán. „Seděli jsme s ním v hospodě večer před jeho smrtí a kdekdo se mě ptá, o čem jsme vedli řeč, když dvanáct hodin nato už řeč ztichla napořád. Bylo to obyčejné hezké povídání mezi lidmi, co se mají rádi,“ dodal lékař.
Ráno, které změnilo vše
Když se společnost přesunula k herci na chalupu, povídali si až do půlnoci. Ráno 20. dubna 2002 ale přineslo šok. Brodského řidič a kamarád, přezdívaný Kvaki, který u něj přespal, šel ráno nakoupit snídani. Při návratu však uslyšel výstřel. Na zahradě našel legendárního herce mrtvého.
Vlastimil Brodský nenechal nic náhodě. Svého milovaného jezevčíka Huga, o kterém dříve prohlašoval, že by pro ně bylo nejlepší zemřít společně, prozíravě svěřil kamarádce. A dokonce napsal dopis na rozloučenou své kolegyni Stelle Zázvorkové, ve kterém jí své úmysly naznačoval. Bohužel, nikdo tomu tehdy nepřikládal váhu. Všichni si mysleli, že je to jen další z jeho vtípků.
Jak řekl jeho přítel Miroslav Čerbák: „Znal jsem ale pana Brodského dost dlouho a dost blízce, abych mohl jen za sebe říct: byl to statečný konec statečného člověka.“ A tak odešel Bróďa. Tiše, rychle a přesně tak, jak si sám určil.
Snímek Smích se lepí na paty můžete zhlédnout na Nova Cinema 4. prosince od 7:40.
