Staročeština patří dnes už spíš do jazykových kuriozit, muzejních expozic a dalších připomínek dávných dob. Tzv. Vančurovskou češtinou už taky nikdo nemluví a průměrný Čech by většině slov nerozuměl. Nebyl to však jazyk nijak nudný a může mnohdy zarazit. Například tím, jaké výrazy byly v pořádku a co byl naopak vulgarismus.
Co je vlastně vulgarismus?
Na úvod udělejme významové pod okénko. Vulgarismus či lidověji sprosté slovo je výraz, který vyjadřuje něco silně negativního nebo emotivní postoj, obvykle ke skutečnosti nebo člověku. V psaném i běžném mluveném projevu bývá považováno za nevhodné. Je běžné v přátelské konverzaci, nemá co dělat například v úřední korespondenci nebo veřejném projevu.
Některé kultury tabuizují tyto výrazy natolik, že je použití trestné. V rámci Evropy dochází například k jejich cenzuře ve vysílání, takže jsou „vypípány“. Vzhledem k obecné znalosti těchto výrazů je výsledkem takového zásahu kolikrát spíše zvýraznění.
Jména a vyměšování
Naši předkové dokázali být cudní tam, kde je dnes normální popustit uzdu, naopak se nebáli šlápnout do vulgarit jinde. Věčným příkladem jsou vlastní jména, takže se po celou dobu historie češtiny lze setkat s Jebavými, Šoustaly nebo Kločurákovou.
Pavel Eisner uvádí v legendární publikaci o češtině Chrám i tvrz kapitána Hovnakuse. Rytiny ze středověkých kostelních lavic zachytily pana Nasralvhrnec a podobné. Stolice a vyměšování tak byla oblíbeným prostředkem vyjadřování.
Ve světě nadávek
Nadávky jsou součástí jazyka odjakživa a Češi byli v klení vždycky mistry. V každé epoše jsme našli způsob, jak pocity vyjádřit velmi šikovně a trefně. Existovala i jednoduchá surová slova, v nápaditějších obratech se pak snoubil humor, lidová moudrost i přírodní symbolika. Jazyk je vždy zrcadlem běžného života, proto se opíral o přírodu, domácí zvířata a lidské projevy.
Základem byla negativa, kdy „neřád“ byl zkrátka opakem řádně se chovajícího občana. Stejně tak „hrdlořez“ či „bídák“ jsou velmi konkrétní. Zajímavé jsou v tomto ohledu výrazy, které mají jen negativum. V knize Bylo nás pět Karla Poláčka ukládá například učitel Veselík trest, když vidí „nezdobu“. Ale jak vypadá zdoba?
Tina Ruland: Princezna z našich pohádek svého focení pro Playboy litovala, nakonec se znovu svlékla ve 46 letech
Básnické nadávání
Dnes občas taky vzniknou popěvky, většina nadávek jsou ale prosté jednoslovné zvolání. Staročeské nadávání mělo ale mnohem větší sklon k humoru nebo poezii. Tehdejší „poskok“ nebo „kudrnáč“ dnes působí nevinně, dříve měly jasný směr. Hodně nadávek se rovnou stalo malými říkadly.
To za prvé umocnilo dopad, zadruhé se dobře pamatovalo. Jde o jeden z nejvýraznějších rozdílů nadávání moderního a starého. Šlo také o vyhovění pořekadlu „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Lidé tak mohli ostře vyjádřit postoj a současně ho pronést i ve společnosti.
Zosobnění činností a vlastností
Dnešní nemrava (už taky docela archaické) byl ohnusa. Zajímavý je obrácenec, který se obrátil na pravou víru, tedy pokřtěný pohan. Podvodník byl omylník či oklamač, i když první výraz spíš vypadá na někoho, kdo se prostě spletl. Opar byl termínem pro vyrážku na puse, ale také se tak nadávalo sedlákům.
Další zajímavosti z historie si můžete přečíst tady.
Dana Hill: Hvězda rodiny Griswoldů by slavila 60, zemřela však krátce po 32. narozeninách
Zdroje: Genebaze, PoznatSvet, Wikipedia
