Ačkoliv si ho většina diváků zamilovala jako pošťáka Pumplměho z Vlaku dětství a naděje nebo snaživého Turka z Četnických humoresek, jeho skutečný život žádná komedie nebyla. Stanislav Zindulka musel čelit drsnému nátlaku StB, které se zbavil geniálním trikem, a při natáčení s Helenou Růžičkovou mu šlo doslova o zdraví. V srdci si navíc nesl bolest z tragického odchodu svého nejlepšího přítele Vlastimila Brodského.
Odmítnutí spolupráce
Když se komunistická Státní bezpečnost rozhodla, že zlanaří nadějného herce ke spolupráci, šli na to zostra. Zindulka byl pro ně ideální cíl, talentovaný, ale nenápadný, pohybující se v uměleckých kruzích. Jenže estébáci tvrdě narazili. Herec totiž vymyslel fintu, která je naprosto odzbrojila. Místo hrdinského odporu, který by ho mohl stát kariéru, zahrál roli naprostého zbabělce a „nevhodného materiálu“.
„Pánové, já se strašně bojím, já se ze spaní vykecávám,“ řekl jim tehdy podle pamětníků do očí s tím, že by stejně všechno vyzradil manželce, protože nic neudrží. Tím ze sebe udělal nepoužitelného informátora. Estébáci, zvyklí na strach nebo aroganci, byli jeho upřímným přiznáním vlastní „neschopnosti“ tak zaskočeni, že ho nakonec nechali být. Tahle malá životní etuda mu zachránila páteř, aniž by přišel o práci.
Postelová scéna o život
Mnohem větší strach než z tajné policie měl ale paradoxně z legendární Heleny Růžičkové. Když spolu točili seriál Vlak dětství a naděje, režisér Karel Kachyňa vymyslel scénu, která vešla do dějin. Obrovitá Růžičková měla skočit do postele k drobnému Zindulkovi. Pro diváky náramná legrace, pro herce moment čisté hrůzy. Postel museli rekvizitáři podložit cihlami, aby ten nápor vydržela, ale Zindulka žádnou výztuž neměl.
„Bál jsem se jí jen jednou. Při scéně, kdy ona za mnou hupsne do postele, jsem si v duchu pořád opakoval: Proboha, jen aby neuklouzla!“, přiznal později s odstupem let. Kdyby se totiž energická Helena netrefila nebo ztratila rovnováhu, mohlo to pro něj skončit fatálně. Nakonec to přežil bez úhony a ze dvojice se stali nerozluční parťáci, kteří k sobě chovali obrovský respekt.
Smutný konec přítele
Závěr jeho života byl bohužel poznamenán ztrátou nejbližšího kamaráda, Vlastimila Brodského. Společně excelovali ve snímku Babí léto, za který oba získali Českého lva. Jenže zatímco Zindulka si podzim života užíval a hrál s chutí až do konce, Brodský se propadal do depresí. Zindulka velmi dobře vycítil, že se s jeho přítelem děje něco zlého, a jejich hovory se často stáčely k tématu smrti.
Brodský o sebevraždě mluvil často, vtipkoval o ní, ale Zindulka věděl, že to není jen černý humor. Když se pak dozvieděl, že se „Bróďa“ na své chalupě zastřelil, byla to pro něj rána, která se nikdy zcela nezahojila. Sám Zindulka se pak na „druhý břeh“ za svými parťáky vydal v březnu 2019, jen pár měsíců před svými 87. narozeninami.
Stanislav Zindulka měl celý život pevnou kotvu v rodině. Jeho syn Jakub Zindulka se také věnuje herectví a divadlu, čímž pokračuje v otcových šlépějích. I když tatínka celý národ vnímal přes komické role, doma byl prý spíše tichý, přemýšlivý a nesmírně sečtělý člověk. Herecké umění Zindulky připomíná Česká televize v seriálu Četnické humoresky, který vysílá každé úterý večer.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}