Představte si, že položíte své několikaměsíční dítě na matraci uprostřed ulice a čekáte, až ho přeskočí dospělý muž v kostýmu ďábla. Zní to jako scéna z hororu, ale ve španělské vesnici Castrillo de Murcia je to realita, která se opakuje už od roku 1620. Místní věří, že tento riskantní rituál zbaví jejich děti prvotního hříchu, i když katolická církev nad tím kroutí hlavou.
Skok do minulosti
Vesnice nedaleko Burgosu se každý rok v červnu promění v dějiště jednoho z nejpodivnějších svátků na světě. Slavnost El Colacho je vyvrcholením oslav Božího těla, kdy se ulice zaplní procesími, květinami a především napětím. Hlavní roli hrají muži oblečení do křiklavě žlutých a červených obleků, kteří představují ďábla prchajícího před svátostí oltářní. V rukou třímají biče z koňských žíní a kastaněty, kterými nejprve prohánějí místní obyvatele a turisty, aby v nich vyvolali strach a respekt.
Celou akci organizuje bratrstvo Cofradía del Santísimo Sacramento de Minerva, které dohlíží na dodržování staletých pravidel. Atmosféra ve vesnici by se během akce dala krájet. Zvuk bubnů se mísí s křikem a smíchem, ale ve chvíli, kdy se ďáblové přiblíží k matracím, dav ztichne.
Uprostřed ulice leží řady matrací a na nich desítky dětí narozených v uplynulém roce. Rodiče je tam pokládají s důvěrou, která cizince šokuje. Pro místní je to akt bezmezné víry.
Očista letem
Samotný skok je otázkou zlomku vteřiny. Muž v masce se rozběhne, odrazí se a plavmo překoná překážku z živých těl. Podle tradice tímto aktem na sebe strhává hříchy dětí a chrání je před nemocemi i zlými duchy. Jakmile ďábel dopadne na zem a běží dál, kněží děti okamžitě požehnají a lidé na ně hází okvětní lístky růží. Je to moment úlevy a radosti.
„Je to tradice, která nás definuje. Cítíme, že naše děti jsou díky tomu v bezpečí,“ řekl jeden z místních obyvatel pro deník The New York Times.
Pro účastníky je to čest. Být vybrán jako Colacho vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale také morální bezúhonnost v rámci komunity. Skokani týdny trénují, aby měli jistotu, že nedojde k žádné fatální chybě. Celá podívaná má symbolizovat vítězství dobra nad zlem, kdy ďábel s hanbou utíká před Kristem a cestou mimoděk „vysává“ nečistotu z nevinných duší.
Vatikán dává ruce pryč
Církevní hodnostáři mají pro tuto lidovou zbožnost jen malé pochopení. Papež Benedikt XVI. dokonce v minulosti požádal španělské kněze, aby se od rituálu distancovali. Argument Vatikánu je prostý a logický. Katolická doktrína učí, že prvotní hřích smývá pouze křest vodou, nikoliv skok chlapíka ve žlutých teplákách.
Místní kněží se tak ocitají v nezáviděníhodné situaci mezi loajalitou k Římu a tlakem farníků. Výsledkem je tichý kompromis. Kněz sice požehná dětem až po skoku, ale samotného aktu se přímo neúčastní.
Tradice je v tomto regionu silnější než dogma. Lidé věří v účinnost rituálu bez ohledu na to, co si myslí teologové v Římě. Pro ně je El Colacho součástí identity, kterou si nenechají vzít.
Bezpečnost nade vše
Kritici často označují festival za zbytečný hazard se životy novorozenců. Stačilo by jedno zakopnutí, špatný odraz nebo kluzká podrážka a oslava by se změnila v tragédii. Organizátoři však mají v rukávu silný argument, statistiku.
Za více než čtyři sta let konání festivalu neexistuje jediný záznam o tom, že by došlo ke zranění dítěte. Zranění si občas odnesou pouze samotní skokani, většinou jde o natažené svaly nebo výrony kotníků.
Tato neuvěřitelná bilance dodává místním pocit, že nad celou akcí drží ochrannou ruku vyšší moc. Rodiče z okolních vesnic, a dokonce i ze zahraničí, neváhají přivézt své potomky, aby jim dopřáli tuto netradiční ochranu. Adrenalinový křest tak přežívá století a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo v nejbližších letech cokoliv změnit.
