V české kinematografii existuje jen hrstka herců, jejichž role se staly neoddělitelnou součástí jejich osobní identity. Luděk Kopřiva, známý jako farář Otík z populární Troškovy trilogie „Slunce, seno…“, je jedním z nich.
Herec, který se stal farářem nejen na plátně
Kopřivův výkon v roli zbožného faráře byl natolik přesvědčivý, že se stal jeho nejslavnější filmovou postavou. Režisér Zdeněk Troška vzpomínal, že lidé skutečně věřili, že Kopřiva je farářem i mimo plátno. Například během natáčení jej odchytila skupinka místních a jedna z babiček se ho zeptala, zda by jim mohl pokřtít chlapečka. Kopřiva odpověděl: „Což o to, já vám ho klidně pokřtím, ale bude vám to ho*no platné.“ Když zjistila, že je pouze hercem v kostýmu, byla zděšená a zamířila za skutečným knězem do nedalekého kostela.
Další vtipnou situací bylo, když Kopřivu jednou zastavila policie za vjezd do protisměru. Policista, když zjistil, o koho jde, prý jen řekl: „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!“ Oslovením Velebnosti jej častovali lidé i na ulici či jeho herečtí kolegové. Svou rolí faráře Otíka se nesmazatelně zapsal do povědomí celého národa.
Před kamerou se objevil poprvé v roce 1949, poté několik let působil v divadlech v Ostravě a Plzni. V průběhu 70. a 80. let se Kopřiva stal vyhledávaným hercem, známým především pro své komické role s nádechem neurózy. Mezi jeho nezapomenutelné postavy patří jihoamerický diplomat v komedii „Což takhle dát si špenát“ (1977) nebo extravagantní choreograf z filmu „Jak svět přichází o básníky“ (1982).
Osobní život plný kontrastů
Přestože si ho většina z nás pamatuje jako nesmrtelného služebníka Božího, i on byl jen člověk s vlastními slabostmi a trápeními. Luděk Kopřiva žil velmi bohatým a divokým osobním životem. Přestože byl šťastně ženatý, užíval si společnost mnoha žen a byl velmi žárlivý. Svou první ženu Olgu, redaktorku vážné hudby, velmi miloval, ale také ji velmi často podváděl. Herec byl tak žárlivý, že jednou nastražil past, aby ji přistihl při nevěře, ale manželka ho nikdy nepodvedla.
Jejich manželství však bylo poznamenáno smutkem z toho, že nemohli mít děti, což si snažil kompenzovat bohémským stylem života. Když Olga zemřela na rakovinu, bylo to pro Kopřivu obrovské trauma. Až ve svých 73 letech se znovu oženil a se svou druhou ženou našel novou radost ze života. Postavil jí dům a společně procestovali mnoho zemí.
Smutný závěr života
Ke konci svého života čelil Kopřiva zákeřné Parkinsonově chorobě, která ho připravila o mnoho radosti a optimismu. Nemoc také znovu vyvolala jeho staré žárlivostní sklony. Zemřel 2. října 2004 v Praze, jen několik měsíců po svých 80. narozeninách. Přestože si navrhl vlastní náhrobek na vyšehradském Slavíně, nakonec si přál jen rozloučení v úzkém rodinném kruhu. Kopřivu si diváci v jeho nejslavnější roli mohou připomenout v pátek večer na Nově.
Zdroje: CSFD, Nova, iDnes.cz
