Je to tady, polovina prosince, Vánoce buší na dveře a my šílíme v nákupních centrech. Dneska nás trápí, jestli kurýr stihne doručit ten třetí balík s hračkami, ale pamatujete si na dobu, kdy byl největším vítězstvím sáček mandarinek? Byla to doba, kdy se láska k rodině měřila vystátými důlky v chodníku a kdy „sehnat“ znamenalo víc než „koupit“.
Adrenalin místo fitka
Zapomeňte na dnešní lov slevových kódů a akcí. Ten pravý adrenalin jsme zažívali, když se městem rozkřikla ta magická věta: „Mají banány!“ Bylo úplně jedno, co jste zrovna dělali. Všechno muselo jít stranou, protože exotické ovoce na vánočním stole, to byla prostě prestiž. A riskovalo se hodně.
Pamětnice Jana z Karlových Varů na to vzpomíná s úsměvem, i když tenkrát jí do smíchu asi nebylo. Pracovala v pojišťovně a musela jednat rychle. „Tehdy jsem dělala v pojišťovně na hlavní třídě v Karlových Varech, a když přišly před Vánocemi banány a mandarinky, odběhla jsem v pracovní době do fronty,“ přiznává otevřeně. Kolegialita ale fungovala dokonale. „Když jsem se vrátila, šla zase kolegyně, protože víc než jeden sáček mandarinek vám neprodali,“ dodává. Prostě týmová práce, jak má být!
Mateřská v jednom kole
Dnes si maminky stěžují, že kurýr s nákupem přijel o deset minut později. Ale co by daly za dnešní komfort ženy, které s kočárkem brázdily ulice v naději, že uloví alespoň základní potraviny? Nebyla to žádná idylka.
Jedna z tehdejších maminek vzpomíná bez servítků: „S dítětem v kočárku fronty na vše a po cca hodině se nedostalo na nás žádný ovoce, došlo. A tak jsem profrontovala své dvě mateřské dovolené.“ A to nebylo všechno. Vzpomínáte na mléko v sáčcích? To byla kapitola sama pro sebe. „Mléko v igelitových sáčcích, které páchly a často rohem mléko vytékalo, ne vždy se doneslo celé domů,“ doplňuje smutnou realitu všedních dní.
Ervéháčko a prázdná taška
Kdo neměl tašku na kolečkách, jako by nebyl. Legendární kostkovaná „nákupní taška důchodců“ měla dokonce svou přezdívku, ervéháčko. Pamětník ze Sokolova si vybavuje, že pro jeho babičku to byla naprostá nezbytnost. „Naplnila ji sice maximálně do poloviny, ale bez ní nedala ani ránu,“ vzpomíná na svou babičku.
A proč se tašce tak říkalo? Humor nás Čechy nikdy neopouštěl ani v těžkých časech. Zkratka RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) se totiž lidově překládala dost drsně. Vázal se k ní totiž vtip, který zkratku vysvětloval jako Ráno Vyjedu, Hov*o Přivezu, protože v obchodech toho mnoho skutečně nebylo.
Čekání na zázrak
Někdy to ale nebyla legrace, ale spíš zkouška vytrvalosti, kterou by dneska nedali ani účastníci reality show o přežití. Pamětnice z Plzně má v živé paměti, jak vypadalo takové běžné odpoledne, když člověk zatoužil po něčem „lepším“. „Pamatuji se, že jednou jsem šla po práci pro banány a čekala jsem na ně v jednom obchodě na třídě 1. máje v Plzni celé odpoledne,“ popisuje realitu nekonečných front.
A maso? To byla kapitola sama pro sebe. Jak to fungovalo u řezníka? Žádné samoobslužné pulty plné balíčků. Masa bylo sice dost, ale řezník ho měl často vzadu v lednici a zákazníkům vždy uřízl potřebný kus. Jenže, ten „kus vzadu“ byl často jen pro ty, co uměli hezky poprosit nebo měli v kapse tu správnou bonboniéru.
Dneska možná nadáváme na davy v obchoďácích a na to, že banány stojí moc, nebo málo. Ale až budete zítra loupat mandarinku, vzpomeňte si na ty „frontové bojovníky“, kterými jsme byli (nebo naši rodiče). Ta chuť vítězství totiž byla sladší než samotné ovoce!
