Kdokoli vyrůstal za socialistické éry, nemůže vymazat z paměti některé z dobových dobrot. Kakao k snídani znamenalo Granko, svačina většinou Pribináčka a ve škole jsme žvýkali Pedro. Ačkoli bylo nakupování za minulého režimu spojeno hlavně s frontami na nedostatkové zboží, druhou stranu tvoří názvy a chutě, které se prostě nezapomínají.
Retro týdny
Právě toho ostatně využívají supermarkety a občas vyhlásí retro týden. Během něj se pak dají koupit sladkosti nebo třeba mýdlo s jelenem. Asi ale bude chybět mléko v sáčku, kterému se kdysi říkalo „igelitové vemeno“. K tomu mělo nepříjemný sklon roztrhnout se v tašce a utopit v sobě celý zbývající nákup.
Srovnání dob a přístupu
Vánoce jsou druhý největší stresový faktor na světě, hlavně kvůli nákupnímu šílenství. To se týká potravin i dárků, jenže za socialismu to bylo naprosto stejné. Jen důvod byl opačný – dnes se totiž mačkáme v obchodech, zatímco dříve lidé stáli ve frontě před nimi. A modlili se, aby vůbec zůstalo něco, co budou moci položit na štědrovečerní tabuli.
I když se výběr zboží po revoluci změnil (a hlavně rozšířil), některé pochoutky (nebo „pochoutky“) přežily dodnes. Stále si tak můžete koupit třeba klasického nanuka Míšu, Kofolu nebo tvarohového Pribináčka. Jen se asi jmenuje trochu jinak a je dražší.
Pedro
Cihlička žvýkací gumy, papírový obal s klukem v sombreru. Papírek na žvýkačce často ulpěl, nad čímž konzument obvykle mávl rukou a snědl ji i tak. Pedro stojí na pomyslném trůnu socialistických potravin. Historicky spadá až do roku 1968, kdy sjel první kousek z pásu ve Velimi. Po revoluci převzala produkt švýcarská Nestlé, v roce 1994 však výrobu utnula.
Jesenka v tubě na cucání
Samotný princip této pochoutky je dnes už pryč. Podobně jako malé děti někdy vysávají zubní pastu, fungovala stejně i kondenzovaná slazená smetana v tubě. Šlo sice o kalorickou bombu, nad kterou by dnešní dietologové asi omdleli, ale vlastně to bylo hrozně praktické. Konzument si to mohl nosit všude, průběžně „ucucával“.
Spolu s dalšími mléčnými pochoutkami jako Piknik nebo kakaovým Pikao vydržela Jesenka nepřetržitě od roku 1958. Produkt přežil i revoluci a jedna z nejstarších značek se prodává dodnes. Jen kovovou tubu držící tvar (někdy až příliš) nahradil plast, recept je stejný.
Devítiletá holčička málem zemřela při vynášení odpadků. Její matka si teď sype popel na hlavu a varuje ostatní
Energie sbalená na cesty
Slogan reklamy z 90. let perfektně vystihuje Horalky a Tatranky. Šest vrstev tenké oplatky zalité krémovou náplní, okraj máčený v čokoládě. Původně se vyráběla v trojúhelníku, aby evokovala horské štíty, nakonec se ujala jako v klasickém tyčinkovém formátu.
Když ale došlo ke znárodnění původního producenta Theodor Fiedor, šla kvalita prudce dolů a ani těch šest oplatek změnu nepřežilo. Současně rostla i celková tučnost pamlsku, který lze dnes najít pod různými jmény i logy. Mladší sestra Horalka se ve slovenské Seredi vyrábí od roku 1965 dodnes. Za celou dobu prakticky beze změny.
Granko
Ikonická krabice s lehce překvapenou dívenkou v černých šatičkách je jedním ze symbolů minulého režimu. Dnes má modrou krabici s puntíkatým hrnkem, stále jde však o požehnání pro všechny hospodyně. Znamenalo totiž stopku připálenému kakau v rendlíku nebo nepříjemnému škraloupu.
Režim chtěl totiž po vzoru západu vyrábět vlastní instantní kakaový nápoj, přičemž byla vyhlášena i soutěž na název. A výsledné Granko není nic jiného než „Granulované kakao“, podobně jako Pexeso vychází z pokynu „Pekelně se soustřeď“. Dnes ho vyrábí nadnárodní koncern a dovážíme ho z Maďarska.
