Socialistické kuchařky slibovaly chutě světa, i když v obchodě nebylo nic než hrách a margarín. Kdo tehdy uvařil něco poživatelného, zasloužil metál i žaludeční hrdinství. Kuchařky byly plné vegety, sójovky a fantazie budovatelů byly tehdejší gastronomickou biblí.
Vaření podle plánu a bez fantazie
Československé kuchyně měly v době socialismu jasný plán. Co se v domácnostech vařilo, určovalo ministerstvo, nikoli babička nebo tradiční domácí recepty. Tak vznikly tzv. normy teplých a studených pokrmů, které měly zaručit jednotnou kvalitu jídla v celé republice. Ve skutečnosti to znamenalo, že se všude jedlo stejně mdle a bez nápadu.
Literární vědkyně Lenka Pořízková v knize Kuchyně ve službách lidu vysvětluje, že socialistické kuchařky měly ideologickou roli. „Žena budovatelka měla přenechat vaření profesionálům hromadného stravování a věnovat se práci pro republiku. Později měla být ženou konzumentkou, která si užívá pokrok moderní techniky,“ popsala Pořízková pro Heroine.cz.
Fotografie jídla v kuchařkách tehdy nahradily karikatury od známých výtvarníků. Jídlo bylo často jen předobrazem ideálu, ne něčeho, co by se dalo skutečně uvařit. V receptech se objevovaly suroviny, které nikdo v obchodě neviděl. Třeba camembert nebo čerstvý tuňák.
Kuře, vegeta a fantazie z nouze
Kdo si pamatuje televizní Receptář, ví, že tehdejší kuchařská tvořivost neznala hranice. Lidé posílali do televize své vskutku originální recepty a vznikaly kulinářské skvosty, které by dnes uspěly spíš v soutěži o nejhorší pokrm.
Jedna z divaček například poslala svůj hit jménem „Pětiminutová polévka“. Stačilo rozpustit kostku masoxu, přihodit krupicové nočky, vajíčko, pažitku a lžíci vegety. A pokud jste měli málo glutamátu, klidně ještě přisypat.
Další televizní hvězdou byl recept na „reklamní kuře“. Do trouby se vložilo celé kuře a v průběhu pečení jste ho potírali směsí jogurtu, kečupu, soli a pepře. A pak tu bylo kuře po africku, naložené do vegety, worcesteru, sójovky, česneku a octa. Dnes až neuvěřitelná směsice kulinářského umění.
Rakev z vajec a pomsta zelené žáby
Soutěž o největší bizár ale vyhrává recept na „vaječnou rakev“. Tlačenka z vajec s kostkami restovaného kuřete měla tvar skutečné rakve, jen menší a k jídlu. Už samotný název budí hrůzu.
Následuje „Pomsta zelené žáby“. Kuřecí nudličky s cibulí, kyselými okurkami, sójovou omáčkou, worcesterem a chilli, celé zahuštěné solamylem. Kdo to přežil, mohl se chlubit ocelovým žaludkem.
Ale ne všechno bylo špatně
Vedle těchto zvěrstev existovaly i recepty, které se staly nesmrtelnou klasikou. Rýžový nákyp, jablková žemlovka, lečo s klobáskami nebo Katův šleh. A samozřejmě ovar, který se tehdy vařil tak dlouho, až i prase ztratilo svou důstojnost, ale patřil k vrcholům každé zabijačky i vesnické slavnosti. Tyto pokrmy se objevovaly v tehdejších kuchařkách i jídelnách a přežily až do dneška.
V 70. letech začaly ženy objevovat i pomocníky, jako byl kráječ hranolků nebo mixér z Mototechny. Do kuchyní se pomalu dostávalo i trochu západního lesku, i když jen v podobě instantních pudinků nebo zavařovacích etiket s obrázkem tropického ovoce.
Česká kuchyně tehdy byla směsicí improvizace, nouze a překvapivého humoru. Lidé dokázali z pár ingrediencí vytvořit jídlo, které dnes vyvolává spíš úsměv než chuť. Ale něco v tom bylo. Snaha udělat i z mála malý svátek.
Bydlení Elišky Balzerové: Tři generace pod jednou střechou a majetek v hodnotě přes sto milionů
Zdroje: autorka, iReceptar, iDNES, Ondřej Kubík
