Pro diváky zůstane navždy tou nesnesitelnou tetou Kateřinou, která sype přísloví z rukávu a pije všem krev. Skutečný život herečky Jany Synkové (†80) byl ale na hony vzdálený komedii. Musela se vyrovnat se smrtí maminky přímo před svýma očima, a když si myslela, že má ve stáří svůj klid, přišla krutá rána. Její manžel, principál Ypsilonky Jan Schmid, se totiž zakoukal do výrazně mladší ženy.
Herečka Jana Synková, která nás opustila na konci roku 2024, patřila k tvářím, které si s nikým nespletete. Její brýle, ostrý hlas a schopnost zahrát ty nejprotivnější baby z ní udělaly legendu. V soukromí to ale byla citlivá žena, kterou osud rozhodně nešetřil. Ačkoli se zdálo, že se svým manželem Janem Schmidem tvoří nerozlučný pár, závěr jejich padesátiletého soužití měl hořkou pachuť.
Osudová role ji bavila
Většina z nás si ji vybaví hlavně díky filmu Saturnin. Role tety Kateřiny, která terorizuje své okolí rčeními o tom, že host a ryba třetího dne smrdí, jí sedla jako ulitá. Sama herečka si tuto polohu užívala a věděla, že právě tohle jí jde nejlépe. „Vyloženě s chutí jsem hrála tetu Kateřinu v Saturninovi. Takových rolí je málo. Úplně dokonalých tvarem, navíc ta vizáž první republiky,“ uvedla Synková v minulosti pro iDNES.cz. Byla to profesionálka každým coulem, která uměla své postavy prodat.
Zrada po padesáti letech
Vypadali jako ideální pár. Režisér a jeho múza. Jenže jak už to v životě bývá, nic není takové, jak se na první pohled zdá. Jan Schmid, zakladatel studia Ypsilon, se na stará kolena zamiloval jinde. Jeho vyvolenou se stala žena o dvě generace mladší, která navíc pracovala přímo v divadle. Pro Synkovou to muselo být peklo.
Informace, které vypluly na povrch po jejich smrti, hovoří jasně. „Byla to velká láska. Schmid ji dokonce zaměstnal v divadle jako svou asistentku a podílela se i na přípravách velké výstavy o Ypsilonce k jejímu šedesátému výročí. Udělal by pro ni první poslední,“ prozradil jeden z členů souboru pro Blesk.cz. Představte si tu bolest, když musíte chodit do práce a potkávat tam důvod svého trápení. „Nechtěla ji potkávat, což je logické. Navíc pochopitelně nechtěla, aby ji při práci potkával Honza,“ dodal zdroj z divadla.
Trauma si nesla už od dětství
Možná i proto, že už jako malá holka zažila obrovskou bolest, se Synková naučila své emoce skrývat za masku humoru a ironie. Dětství jí totiž skončilo v okamžiku, kdy se vrátila ze školy a našla doma umírat svou maminku. Ta jí skonala přímo před očima na selhání srdce. Výchovu pak převzala babička, bývalá primabalerína, která vnučce paradoxně balet zakázala. Bála se, že je to moc velká dřina. Jana se tak našla v knihách a později v divadle, kde potkala i svého budoucího muže.
Konec v zapomnění
Závěr života této herecké legendy byl spíše smutný. Bojovala s Alzheimerovou chorobou a její stav se prudce zhoršil poté, co v červnu 2024 zemřel její manžel. I přes všechny neshody a bolest, kterou jí způsobil svou pozdní zamilovaností, byli propojeni pupeční šňůrou. Když odešel on, jako by ztratila důvod dál bojovat. Zemřela v sanatoriu v Mníšku pod Brdy jen půl roku po něm. Dnes už jsou oba zase spolu a my na ně můžeme vzpomínat skrze jejich dílo.
Pokud si chcete připomenout Janu Synkovou v její nejlepší formě a zasmát se hláškám, které zlidověly, pusťte si dnes, v neděli 11. ledna ve 14:00 ČT1, kde dávají právě komedii Saturnin.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
