Byl to mrazivý večer, který začal jako rutinní výjezd k nahlášenému kouři. Dnes je tomu přesně čtyřiadvacet let, co se v centru Brna odehrálo drama, které navždy změnilo vnímání bezpečnosti v herních podnicích. V budově dnešního obchodního centra Letmo tehdy vyhasly tři životy. Dva z nich patřily mužům v uniformách, kteří se snažili zachránit třetího.
Osudová záchrana v nulové viditelnosti
Když jednotky tehdy dorazily na roh Nádražní a Benešovy ulice, situace nevypadala na první pohled kriticky. Z oken se linul kouř, hosté opouštěli prostory a na římsy ve druhém patře vylezl jeden ze zaměstnanců kasina. Hasiči mu pomohli dolů, jenže vzápětí přišla informace, která změnila taktiku celého zásahu.
Uvnitř zůstal další člověk. Velitel zásahu David Kožuský neváhal. Rozdělil družstvo a sám se vydal do zakouřených útrob herny. Doprovázel ho kolega Jaroslav Gargula. Podmínky uvnitř byly pekelné. V silně zakouřené herně hasiči prakticky nic neviděli a museli se orientovat hmatem. Přesto se veliteli povedlo pohřešovaného krupiéra Petra Štancla najít.
V tu chvíli se zdálo, že akce bude mít úspěšný konec. Kožuský vysílačkou požádal o pomoc s vyproštěním, jenže osud jim vyměřil už jen vteřiny. Nastal jev, kterého se bojí každý hasič. Došlo k celkovému vzplanutí nahromaděných zplodin. Někdejší mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid popsal kritický moment jasně: „Ve chvíli, kdy Kožuský vysílačkou požádal další hasiče o vodicí lano a pomoc při vyproštění krupiéra, nastal uvnitř výbuch a nenadálé vzplanutí nahromaděných hořlavých zplodin.“
Příval tepla byl okamžitý a smrtící. Dvaatřicetiletý Kožuský i zachraňovaný krupiér zemřeli na místě. Devětadvacetiletý Gargula, který se v hustém dýmu od velitele oddělil, zůstal uvězněn v sousední chodbě. Ztratil orientaci a neměl šanci najít cestu ven. Plameny mu odřízly ústup.
Past bez východu
Vyšetřování po uhašení požáru odhalilo pravdu o stavu budovy. Kasino se stalo pro zasahující muže dokonalou pastí. Prostory byly totiž v katastrofálním stavu z hlediska požární bezpečnosti. Dvoukřídlové dveře, které měly sloužit jako hlavní úniková cesta, byly zabedněny dřevotřískovými deskami. Hasiči i hosté tak ztratili drahocennou možnost úniku.
Laxnost provozovatelů šla ještě dál. Další úniková trasa na schodišti byla zastavěna deskami herních stolů a dveře na této cestě byly zamčené. Klíč k nim nikdo neměl. Vrcholem ignorace bezpečnostních předpisů byl vnitřní nástěnný hydrant. Ten byl rovněž zcela nepřístupný, protože ho někdo zastavěl uskladněným materiálem.
Samotný požár pravděpodobně způsobily nevyhovující elektrické rozvody osvětlení v podhledech stropu. I když experti zjistili tato závažná pochybení, konkrétní viník nebyl nikdy potrestán vězením. Vyšetřovatelé neshledali zavinění žádné konkrétní osoby a případ opakovaně odložili. Majitel budovy a provozovatel herny vyvázli pouze s pokutou ve správním řízení.
Vzpomínky, které nevybledly
Požár v kasinu zanechal hluboké jizvy na duších rodin i kolegů. David Kožuský po sobě zanechal manželku a tři děti. Nejmladšímu byly tehdy pouhé čtyři měsíce. Jaroslav Gargula se oženil nedlouho před tragédií a v osudný den ještě plánoval volno na oslavu narozenin své matky. Milan Mojžíš, starosta Nebovid, odkud velitel zásahu pocházel, na něj vzpomíná s úctou: „Davida Kožuského jsem znal osobně, byl to můj skorosoused. Správný chlap. Tehdy to pro mě byla hrozná zpráva, velmi smutná událost.“
Dlouhé roky místo tragédie připomínala jen chátrající budova naproti hlavnímu nádraží. To se změnilo až v roce 2013 s otevřením nového obchodního centra. Uvnitř vznikl pietní památník, na jehož podobě se podílel i otec Davida Kožuského. Sochař Adam Krhánek vytvořil dílo z tenkostěnného plechu, které symbolizuje chybějící postavy hasičů. Každý rok 8. ledna se zde scházejí kolegové a blízcí, aby uctili památku těch, kteří do hořícího pekla vstoupili dobrovolně, aby zachránili jiný život.
