Elegantní detektiv, malebné Opočno a za kamerou smutek, který by nechtěl zažít nikdo. Česká krimi z roku 1982 Smrt talentovaného ševce patří mezi filmy, o nichž se mluví i kvůli silným příběhům z natáčení. Prima MAX starou kriminálku dnes večer znovu uvede na obrazovky, pojďme si tedy připomenout, co ji provázelo.
Kodetův jediný Exner a zákaz soudruhů
Jiří Kodet byl kapitánem Exnerem jen jednou. Přesto právě jeho ztvárnění se dodnes považuje za nejvíc noblesní a „nejvíc Kodetovské“. Spisovatel Václav Erben si přál, aby s ním vznikly i další filmy, ale to tehdejší režim rázně utnul. Kodet měl v hereckém rejstříku poznámku: „Jen malé a záporné role.“ A jak sám ironicky říkal: „Připadal jsem si jak pěstěný jelen, jednorožec, udržovaný odstrašující případ.“
Na roli Exnera ho přitom režisér Jan Schmidt vybral právě proto, že v sobě měl přirozenou noblesu. V Opočně, kde se natáčelo, prý budil pozornost ještě dřív, než padla první klapka. Místní ho dodnes zmiňují s úsměvem. Dle nich byl elegantní, tichý, trochu zvláštní, ale naprosto profesionální.
Natáčení v Opočně a hrob za rum
Smrt talentovaného ševce se točila takřka výhradně v Opočně. Režisér Schmidt chtěl zachytit atmosféru města, které ve filmu dostalo jméno Opolná. Natáčelo se na zámku, v parku, na nádraží i v bývalých lahůdkách, kde se odehrává slavná snídaňová scéna.
Asistent režie Martin Faltýn na svém blogu později popsal: „Naše natáčení probíhalo tím způsobem, že jsme se v 8,00 probudili, v 8,30 sešli do zámecké restaurace na snídani, v 9,05 vyšli před restauraci a byli jsme „na place“ – na místě natáčení. V zámku, na dvoře, v zámeckém parku, v samotném městě Opočně, výjimečně v nedaleké myslivecké restauraci… ke všemu bylo, vážení, léto a my jsme jezdili autobusem vždy na 5 pracovních dní sem a tam a brzy řady pasažérů prořídly, protože mnoho členů stábu zůstávalo v Opočně prostě přes víkend.“
A teď ta legendární historka s hrobem. Den před natáčením pohřbu zjistil štáb, že hřbitov není připravený. Žádný hrob, žádná scéna. Režisér proto sehnal pár chlapů a přes noc se kopalo. Za flašku rumu. „Ráno tam byl hrob jako z partesu,“ vzpomínal Schmidt.
Smutek Jany Bouškové a velkorysý Kodet
Natáčení ovšem provázela i obrovská lidská bolest. Jana Boušková, která ve filmu hraje průvodkyni Lídu, přišla krátce před začátkem natáčení o manžela, herce Petra Svojtku. Ten zahynul při tragické nehodě den po jejích narozeninách.
„Prožívala jsem dost těžké období. Dva měsíce před natáčením mi zemřel manžel a já ovdověla. Ale herečtí kolegové v čele s Jiřím Kodetem mi tyto krušné chvíle pomohli překonat a já jsem alespoň na chvíli zapomněla,“ řekla Boušková.
A právě Kodet se tehdy zachoval jako pravý gentleman. Když asistent režie neměl peníze na vysněné dvojalbum Voskovce a Wericha, Kodet si nechal vyplatit zálohu o dvě stě korun vyšší a peníze mu podal se slovy: „Na! A nemusíš mi to vracet.“ Takový byl, náladový, vzdělaný, někdy prchlivý, ale vždycky srdcař.
Cenzura, volná odpoledne a kousek filmové historie
Do filmu zasáhla i tehdejší cenzura. Scéna, kde policisté s hráběmi kosí louku, prý „zesměšňovala Veřejnou bezpečnost“, a tak ji museli vystřihnout. O hudbu se postaral Ota Petřina, jehož doprovod ke zmíněné scéně, smyčcový kvartet se zvony, skončil ve střižně.
Zajímavé bylo i natáčení samotné. Kodet a Boušková kvůli divadelním povinnostem dojížděli z Prahy, a tak se točilo jen od devíti do tří. Odpoledne byla volná, štáb se rozjížděl po okolí, a jak se s úsměvem říkalo, vzniklo při tom pár opočenských románků.
A pokud si tenhle kousek české filmové historie chcete připomenout, Prima MAX ho uvede dnes 16. října ve 20:11, s reprízami v pátek 17. října v 15:40 a v sobotu 18. října v 15:10 na Primě.
