Každý máme svůj příběh. Některé jsou komplikované jako rubikova kostka, jiné připomínají klidnou hladinu rybníka. A pak jsou tu takové, které se vymykají běžnému schématu – jako ten, který světu otevřeně představila slovenská modelka Liberty Blake Simon. Žena, která si prošla cestou změny pohlaví, a místo toho, aby se držela v ústraní, se rozhodla veřejně promluvit. O sobě, o své minulosti i o budoucnosti, která už nebude o skrývání.
Trnitá cesta ke skutečné identitě
Najít svou skutečnou identitu je jako vyšlápnout si na túru do velehor bez mapy. Nikdo vám přesně neřekne, kudy vede správná cesta, a nevyhnete se výmolům, strmým svahům ani únavě. Liberty Blake Simon tuto náročnou výpravu absolvovala s odhodláním a přesvědčením, že na konci ji čeká svoboda být sama sebou.
Tranzice není jen o fyzických změnách. Jde o hlubokou proměnu, která zasahuje do všech aspektů života – od osobních vztahů po profesní kariéru. Hormonální terapie, lékařské zákroky, ale také psychologická podpora a nevyhnutelná konfrontace s předsudky okolí. To vše je součástí složité mozaiky, kterou Liberty zvládla poskládat, a dnes nejen že žije svůj autentický život, ale pomáhá i těm, kteří se teprve odvažují vykročit na svou vlastní cestu.
Změna pohlaví
Ke změně pohlaví se odhodlala v Holandsku, kde studovala. „Stačilo napsat žádost na kliniku. Přišla jsem na univerzitu na velkou přednášku, kde vysvětlovali, čím si během tranzice projdu a jaké mám možnosti. Hned jsem pocítila sounáležitost a pochopení,“ objasnila v květnu 2023 pro Reflex.
„Už jako dítě jsem si zkoušela maminčiny věci a sestřiny boty. Vždy jsem tíhla k ženství jako takovému, ale nikdy mi to nebylo umožněno. Každý rodič se snaží své dítě ochránit a připravit ho na to, co si myslí, že tím dítětem původně bude. Často mi lidé říkají, že jsem se narodila jako muž. Ale to přece není pravda. Rodíme se jako děti a teprve potom se učíme své rodové role,“ vzpomínala tehdy na své dětství.
Může mít děti? Otázka, která budí zvědavost
Když někdo podstoupí změnu pohlaví, vyvstává otázka biologické reprodukce. A není divu – lidská přirozenost je zkrátka zvědavá. Liberty se netají tím, že mateřství pro ni byla jedna z nejtěžších otázek k řešení.
Moderní technologie sice dnes dokážou zázraky, ne vše je ale možné. Možnost biologického rodičovství se změnou pohlaví zaniká, nicméně existují jiné cesty – adopce, náhradní mateřství či možnost uchování genetického materiálu před zahájením tranzice. Liberty má jasno: milující rodič je ten, kdo dítě vychová, nejen ten, kdo jej přivede na svět.
Jaké jsou reakce okolí?
Ve společnosti stále existují zakořeněné stereotypy a předsudky, a tak není překvapením, že se Liberty setkala s celou škálou reakcí – od podpory až po nepřátelské komentáře.
Internet umí být stejně nemilosrdný jako ledový vítr v únoru. Ale naštěstí má Liberty kolem sebe komunitu lidí, kteří ji podporují. A co je důležitější – sama ví, kdo je, a nepotřebuje si svou hodnotu dokazovat anonymním diskutérům.
Kdy se definitivně rozhodla, že chce být ženou? „Vrátila jsem se z jednoho plesu, kde jsem tancovala. Tehdy jsem poprvé zažila ten pocit, že po ty čtyři hodiny, které jsem tam strávila, jsem byla ženou. Podívala jsem se do zamlženého zrcadla, ve kterém jsem viděla jen své oko, a v tu chvíli mi došlo, že tohle jsem já. Proplakala jsem se k tomu procitnutí, že ano, tohle jsem skutečně já, takto se opravdu cítím. Tam začal celý ten boj – řekla jsem to své rodině. Chvíli se na mě zlobili, protože to nedokázali pochopit, neměli důvod to chápat, protože na to nemáme vzdělání. Možná, kdybychom ho měli, rodiče by si nemuseli procházet tak těžkým obdobím,“ prozradila v podcastu Ľudskosť.
Světlo na konci tunelu – inspirace pro ostatní
„Když jsme se s rodinou bavili o stigmatizaci, o hanbě a o nedostatku informací, všechno se to ve mně v jednom okamžiku střetlo. Byl moment, kdy jsem přemýšlela, jestli vůbec chci na tomto světě zůstat, protože jsem se bála, že jsem své rodině ublížila natolik, že to nebudou schopni zvládnout. A že se mnou přestanou komunikovat. Sama jsem přemýšlela nad tím, jestli chci přežít, jestli si vůbec zasloužím přežít,“ řekla se slzami.
„Společně jsme se naučili mě milovat. Já sama sebe – takovou, jaká jsem. A oni mě v mé nové roli. Museli se také vyrovnat se ztrátou představy svého syna. Myslím si ale, že nakonec pochopili, že neztratili, ale získali. Že mají člověka, že mají dceru, která je mnohem šťastnější, která je sama sebou a konečně spokojená,“ dodala.
Příběh Liberty není jen o ní samotné. Je o tisících dalších lidí, kteří si kladou stejné otázky a bojují se stejnými pochybnostmi. Každý, kdo se někdy cítil jiný, nepochopený nebo nepřijatý, v jejím příběhu najde kousek sebe.
A to je možná to nejdůležitější. Nejde jen o změnu pohlaví, ale o právo být sám sebou, ať už to znamená cokoliv. A v tom je Liberty Blake Simon skutečně inspirativní – nejen svou proměnou, ale hlavně svou odvahou říct: “Tady jsem. A už se neschovávám.”
