Blesková cesta před filmovou kameru a na televizní obrazovky skončila kvůli naprosto absurdnímu detailu na zimním oblečení. Valerie Chmelová patřila k velmi zajímavým tvářím československého vysílání sedmdesátých let. Herečka a moderátorka musela mediální svět opustit po nekompromisním kádrovém zásahu ze strany tehdejšího vedení. Její profesní dráha dokonale ilustruje nevyzpytatelnost minulé doby.
Náhodný start u filmu
Kamera si studentky loutkářské katedry na pražské DAMU všimla úplnou náhodou. Cestu na stříbrné plátno jí otevřelo obyčejné čekání na tramvaj, kde ji oslovili členové štábu Víta Olmera. Následovala výrazná role studentky Veroniky ve snímku Takže ahoj z roku 1970. Chmelová se postupně objevila v dalších projektech, mezi které patří Tři nevinní, Zatykač na královnu nebo Romance za korunu.
Právě zde naplno zúročila svůj talent pro pestré spektrum žánrů od lehkých komedií po dramata. Její přesvědčivý herecký projev zaujal diváky i filmové kritiky a přinesl jí celou řadu dalších lukrativních pracovních nabídek v televizi.
Osudová čepice a konec v televizi
Po úspěšných začátcích u filmu nastoupila do Československé televize. Působila jako asistentka animátora Josefa Lamky a podílela se na tvorbě oblíbených večerníčků Vodník Česílko a Hup a Hop. Následně moderovala publicistické pořady Mladýma očima a Televizní klub mladých, které uváděla s Janem Valou. Kariérní postup a životní rozlet drsně ukončil rok 1976 a obyčejná zimní dovolená na horách.
Na svah tehdy vyrazila v pletené čepici s motivem americké vlajky, což pozorným očím tehdejších udavačů rozhodně neuniklo. Následoval okamžitý a nucený odchod z televizního vysílání ze dne na den. Režim neodpouštěl ani takovéto drobnosti na oblečení a vyžadoval naprostou poslušnost. Chmelová se tak rázem ocitla bez možnosti pokračovat v nadějně rozjeté práci pro hlavní mediální kanál v zemi.
Nový začátek na Moravě
Po vyhazovu z pražské televize přijala místo na východě republiky ve Filmovém studiu Gottwaldov. V ateliérech Hermíny Týrlové se začala naplno věnovat animaci, psaní scénářů a samotné režii. Postupně vytvořila autorské snímky Zoo, Polední výlet a podílela se na animovaném klipu Motýl, pod nímž je podepsána autorská dvojice Jiří Šlitr a Jiří Suchý.
Práce s loutkami a ploškovou animací jí poskytla nutné útočiště před dalším politickým tlakem a umožnila jí dále svobodně tvořit. Přesun z hlavního města do regionálního studia znamenal ústup z hlavního proudu, ale zároveň jí přinesl klid na uměleckou realizaci.
Návrat před kameru a školní lavice
Přes všechny profesní překážky se v roce 1977 objevila ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, kde ztvárnila postavu Heleny. K pravidelnému televiznímu moderování se částečně vrátila až v polovině osmdesátých let. Doplnila tehdy tým pořadu Kavárnička dříve narozených, kde vedle Ondřeje Suchého vystřídala Ladislava Gerendáše. Později také propůjčila svůj hlas pražské průvodkyni v seriálu Chobotnice z II. patra. Její herecká dráha tak nakonec pokračovala v menších, ale zapamatovatelných rolích.
V osmdesátých letech naplno oprášila své výtvarné kořeny a vrátila se ke studovanému oboru. Nastoupila jako pedagožka na pražskou střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově, kde s obrovským nasazením předávala cenné zkušenosti mladším ročníkům. Za katedrou této instituce vydržela pracovat až do roku 1992 a posléze tuto životní kapitolu definitivně uzavřela.
V současnosti si užívá podzim života jako soukromá učitelka výtvarné výchovy. Herecký talent Chmelové divákům připomene film Zítra vstanu a opařím se čajem, který vysílá stanice Prima 28. února v 15:05.
