V neděli odpoledne si znovu položíme zásadní otázku. Se šípkovou, nebo se zelím? Slavnosti sněženek patří k tomu nejlepšímu, co dvojice Menzel a Hrabal stvořila, přestože natáčení provázel chaos, alkohol a strach z cenzury. Herci nosili oblečení skutečných vesničanů a spisovatel musel žehlit průšvihy u uražených sousedů. Zjistili jsme, co se dělo, když kamera neběžela.
Skutečné postavy
Kersko není jen obyčejná chatová osada. Je to místo, kde Bohumil Hrabal čerpal inspiraci přímo z lidí, které potkával v hospodě nebo v lese. Režisér Jiří Menzel to moc dobře věděl, a proto trval na maximální autentičnosti. Film vznikal v reálných exteriérech a s reálnými rekvizitami. Málokdo ale tuší, že většina postav měla skutečné předobrazy, což způsobilo nemalé problémy. Hrabal totiž své sousedy v povídkách vykreslil tak věrně, až se někteří urazili.
Uražení sousedé
Spisovatel si servítky nebral. Postava pana Limana, který ve filmu vozí kozy na pastvu v americkém bouráku, vznikla podle skutečného obyvatele Kerska. Jeho synové to však nenesli lehce. Když kniha v roce 1978 vyšla, dojeli si to s Hrabalem vyřídit osobně až do Prahy. Vadilo jim, že z jejich otce udělal podivína, i když ve skutečnosti šlo o váženou rodinu, které znárodnili pilu. Hrabal se sice hájil autorskou licencí, ale v dalších vydáních jméno raději měnil.
Podobně svérázná byla situace u pana France, kterého nezapomenutelně ztvárnil Rudolf Hrušínský. Jeho filmová rodina na něj neustále křičí, což se skutečným dcerám pana France nelíbilo. Tvrdily, že doma sice hlas zvedaly, ale vždycky s láskou. Rudolf Hrušínský si však roli užíval. Spisovatel s ním byl natolik spokojený, že mu k filmovému kostýmu půjčil svůj vlastní klobouk. Hrušínský tak na plátně nosí pokrývku hlavy, kterou reálně nosil sám autor předlohy.
Žil, i když ho Hrabal pohřbil
Postava Leliho, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík, patří k nejoblíbenějším. Jeho předobrazem byl pan Jiří Fiala. Hrabal ho ve své knize nechal zemřít, což skutečného pana Fialu trochu mrzelo. Spisovatel to však vyřešil s humorem sobě vlastním. Do knihy mu napsal věnování: „Ač literárně mrtev, žije!“. Ve skutečnosti pan Fiala nebyl nákupčím vadného zboží, ale vzdělaným inženýrem a všeumělem, který zemřel až v roce 2014 v úctyhodných třiaosmdesáti letech.
Hůře nesla filmové zpracování rodina pana Karla Svobody, který byl inspirací pro postavu bezedného jedlíka. Ten ve filmu sní čtyři salámy a varuje, že „na co přijde, to sežere“. Skutečný pan Svoboda měl sice velký apetit a při akcích opravdu pomáhal s uzeninami, ale jeho vnučka vzpomíná, že by nikdy nejedl na cizí účet. Filmová licence udělala z čestného člověka vyžírku, což se jeho blízkých dotklo. Hrabalovo Kersko bylo kouzelné, ale pro místní někdy až příliš kruté.
Čtyři kanci a hostina
Hlavním hrdinou sporu dvou mysliveckých spolků je divočák. Ve filmu to vypadá jednoduše, ale realita natáčení byla mnohem složitější. Štáb musel využít hned čtyři různé kance. Dva byli vycvičení a používali se pro scény běhu a lovu. Třetí byl vycpaný a sloužil pro scény, kdy se vesničané o úlovek přetahují. Čtvrtý kanec skončil nejlépe, respektive nejhůře. Herci ho v závěrečných scénách skutečně snědli se šípkovou i se zelím.
Samotné nahánění kance po silnici vyžadovalo značnou dávku kreativity. Zvíře by samo od sebe za autem neběželo. Filmaři to vyřešili lišácky. Před cvičeným kancem jelo auto, vzadu seděl kameraman a za volantem majitel zvířete. Ten z okénka vyhazoval kusy masa, aby motivoval divočáka k běhu správným směrem. Výsledkem je jedna z nejdynamičtějších scén československého filmu, která působí naprosto přirozeně.
Utajená dcera a opilý policajt
Jiří Menzel propašoval na natáčení i vzácného hosta ze zahraničí. Přímo v Kersku sledovala vznik filmu dcera legendárního Charlieho Chaplina, Anna. Režisér ji poznal na festivalu ve Švýcarsku a tajně ji ubytoval v Praze, aby ji chránil před Státní bezpečností. Její přítomnost byla velkým tajemstvím. Jiří Menzel na to po letech vzpomínal v rozhovoru. „Dokonce si v jednom záběru zahrála. Taky jsem ji seznámil s Jiřím Suchým. Chránil jsem ji ale před zvědavci a měl obavu z fízlů,“ uvedl režisér pro iDNES.cz.
Zatímco dcera slavného komika se chovala nenápadně, český herec Josef Somr se postaral o rozruch. Ve filmu hraje příslušníka VB, který domlouvá cyklistům, aby nejezdili opilí. Ironií osudu je, že během natáčení této scény byl sám herec pod vlivem alkoholu. S místními obyvateli se před klapkou tak rozjařit, že se záběry nedaly použít a celá scéna se musela druhý den přetáčet znovu. I takoví profesionálové občas neodolají atmosféře kerského lesa.
Cenzura a britská vlajka
Film málem skončil v trezoru kvůli zdánlivé banalitě. Cenzoři si všimli přehozu na posteli v záběru s Hrabalovou manželkou a mylně se domnívali, že jde o anglickou vlajku. Vedení Barrandova tlačilo na Menzela půl roku, aby scénu vystřihl. Režisér se však zasekl a odmítl ustoupit. Nakonec snímek prošel jen proto, že studio potřebovalo na konci roku splnit plán.
Pozorný divák může ve filmu zahlédnout i samotného Bohumila Hrabala. Mihne se tam jako dělník na pile, který vylévá vodu na keře. I když se Hrabal nechtěl ukazovat, jeho rukopis je ve filmu všudypřítomný.
Hádky na place a smrt diktátora
Natáčení v Kersku nebylo jen o idylické atmosféře a pojídání kance. Na place se potkaly silná ega. Jiří Menzel obsadil do role nenasytného Karla režiséra Jiřího Krejčíka, což se ukázalo jako riskantní tah. Krejčík měl totiž tendenci mluvit Menzelovi do práce. Situace vygradovala v momentě, kdy Krejčík během ostré klapky zakřičel „Stop!“. Menzel ho okamžitě napomenul slovy: „To nemůžete, to režíruju já.“ Krejčík se však nedal a pohotově smečoval: „To jo, ale blbě!“.
Ve filmu se objevil i další slavný režisér František Vláčil. Zahrál si starého myslivce, kterému se při hostině třesou ruce. Zatímco se herci bavili, dějiny se hýbaly kupředu. Přesně v den, kdy štáb natáčel klíčovou scénu s kancem, zemřel v Moskvě sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv. Socialismus v Československu sice stále držel pevně, ale v Kersku měli filmaři jiné starosti než politiku. Jiří Menzel musel před natáčením absolvovat povinné školení od ideologa KSČ, aby věděl, jak správně zpracovat současnou látku a neurazit stranu.
Slavnosti sněženek si můžete připomenout 28. prosince v 15:55 na ČT1.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
