Sláva sama o sobě k moci nestačí, ale rozhodně pomáhá. V české politice se za poslední dekády objevila řada známých tváří, které se rozhodly přejít z jeviště, hřiště nebo televizní obrazovky rovnou do veřejného života. Někdo z toho udělal krátkou epizodu, jiný se politice upsali na dlouhé roky. Jedno ale měli společné, veřejnost už je znala dřív, než si oblékli sako a šli změnit svět.
Herci, co mluvili i v parlamentu
Jméno Vítězslav Jandák zná spíš starší generace. Hrál v pohádkách, pak se objevil v politice. Nejprve jako ministr kultury, pak jako poslanec za ČSSD. V lavicích sněmovny seděl jedenáct let. Byl svérázný, mluvil bez skrupulí a málokdy si bral servítky. Ne každému seděl, ale rozhodně nezapadl.
Martin Stropnický měl nástup jako z filmu, a to doslova. Herec, který hrál důstojníky i milovníky, se stal nejprve ministrem obrany, pak šéfem diplomacie. Za hnutí ANO se dostal až do vlády. Působil uhlazeně, ale občas byl pro stranické kolegy až příliš samostatný. Politiku opustil sice v klidu, ale taky bez velkých ovací.
Naopak Tomáš Töpfer, známý z televizních kriminálek, si v Senátu odsloužil celé volební období. V Praze 4 si ho voliči vybrali za ODS, i když nebyl členem strany. Působil klidně, spíš jako důvěryhodný hlas než jako ten, kdo tahá za nitky. Po mandátu se vrátil zpátky do divadla.
Umělecké duše ve světě paragrafů
Zvláštní kapitolou je Taťána Fischerová. Herečka, aktivistka, žena s jasným hodnotovým kompasem. V poslanecké sněmovně působila za Unii svobody, ale vždy zůstávala sama sebou. Nebyla typická politička, spíš morální autorita. Její styl mluvy byl klidný, promyšlený, někdy až básnický.
Opomenout nelze ani Františka Ringo Čecha. Zpěváka, komika a bonviván. V devadesátých letech usedl do sněmovny za ČSSD a byl přesně tím, co od něj lidé čekali. Mluvil přímo, často bez diplomatických obalů. V politice vydržel dva roky, pak se vrátil ke své typicky ringovské kariéře.
Podobně výrazný, ale v jiném tónu, byl Michael Kocáb. Hudebník, který se začátkem 90. let podílel na odchodu sovětských vojsk z Československa, se v roce 2009 stal ministrem pro lidská práva. Vládu doplnil o kulturní prvek, ale také čelil kritice, že jeho témata jsou příliš intelektuální. Jeho role byla krátká, přesto nezapomenutelná.
Octomilky v kuchyni: Zbavte se jich pomocí pasti z octa nebo masožravky
Televizní hvězdy ve světle reflektorů sněmovny
Radek John byl v jednu chvíli největší nadějí české politiky. Jako tvář pořadu Na vlastní oči měl důvěru lidí, znal svět kriminality i zneužívání moci. Když se stal předsedou Věcí veřejných, vtrhl do sněmovny jako svěží vítr. Byl ministrem vnitra i vicepremiérem. Ale rychlý start skončil tvrdým pádem. Jeho strana se rozpadla a on sám politiku opustil.
Jana Bobošíková začínala jako moderátorka, pak byla tváří zpravodajství a nakonec europoslankyní. Do Bruselu se dostala jako nezávislá kandidátka a uměla být slyšet. V domácí politice pak kandidovala na prezidentku a založila vlastní stranu, ale zůstala spíš na okraji.
Vladimír Železný, zakladatel a šéf TV Nova, se rovněž dostal do politiky. Nejdřív jako senátor, později jako europoslanec. Jeho vystupování bylo suverénní, často kontroverzní.
Sportovní legendy v poslaneckých dresech
Jiří Šlégr, olympijský vítěz z Nagana, vstoupil do politiky s razancí, jakou měl i na ledě. Jako poslanec za ČSSD byl slyšet a byl aktivní. Později působil i v komunální politice. V politickém prostředí měl respekt, zejména díky své přímosti a schopnosti jednat.
Milan Hnilička, další hokejový reprezentant, byl poslancem za ANO. Zaměřoval se hlavně na sportovní témata, logicky. Jako někdejší šéf Národní sportovní agentury však čelil kritice kvůli rozdělování dotací a nakonec z politiky odešel.
Jakub Janda, skokan na lyžích, je aktivním poslancem za ODS. Do politiky přinesl energii a také cit pro komunikaci s veřejností. Vystupuje razantně, jeho názory na migraci a národní otázky bývají často diskutované.
Josef Váňa je legenda dostihového sportu. Dlouhá léta byl místostarostou města Chyše, později zastupitelem Karlovarského kraje. V roce 2024 se dostal i do Poslanecké sněmovny za hnutí ANO. Na rozdíl od jiných celebrit nevsadil jen na popularitu, ale budoval si důvěru pomalu a trpělivě.
