Odborníci léta tvrdili, že poškrábaná teflonová pánev je v kuchyni časovanou bombou. Vyděšení kuchaři takové nádobí okamžitě vyhazovali v obavách z rakoviny a hormonálních poruch. Aktuální data z českých laboratoří však tento mýtus zásadně narušují. Testy, které simulovaly smažení na zničeném povrchu, přinesly výsledky, jež překvapily i samotné experty. Panika možná nebyla na místě.
Máte doma pánev, která pamatuje lepší časy, a její dno zdobí rýhy od vidličky? Pokud jste ji chtěli vyhodit do popelnice, ještě zadržte. Nejnovější zjištění nezávislé organizace dTest ukazují, že rovnice „škrábanec rovná se jed“ neplatí tak absolutně, jak se nám snažili vštípit zahraniční badatelé. Realita ve vaší kuchyni je složitější a skutečný nepřítel se skrývá jinde než v malé rýze na dně.
Miliony částic, které vyděsily svět
Strach z poškozeného teflonu má reálné základy v zahraničních studiích z minulých let. Výzkumníci z australské University of Newcastle a Flinders University v roce 2022 publikovali data, která obletěla svět. Zjistili, že jediná prasklina na povrchu pánve může uvolnit přibližně 9 100 plastových částic. Pokud je povrch poškozený masivněji, do jídla se podle nich dostávají až miliony mikroplastů a nanoplastů.
„Dává nám to silné varování, že musíme být opatrní při výběru a používání nádobí, abychom se vyhnuli kontaminaci jídla,“ uvedl tehdy pro média jeden z autorů studie Youhong Tang. Jeho slova spustila vlnu vyhazování nádobí. Lidé se báli, že s každým míchaným vajíčkem do sebe dostávají koktejl takzvaných věčných chemikálií (PFAS). Tyto látky se v těle nerozkládají a lékaři je spojují s řadou zdravotních rizik. Jenže laboratorní praxe ukazuje, že přítomnost částic nemusí automaticky znamenat uvolňování chemikálií do oleje.
Český test změnil pohled na věc
Tuzemská organizace dTest se v říjnu 2025 rozhodla ověřit, zda je situace skutečně tak kritická. Do laboratoře poslali tři běžně dostupné modely pánví. Technici se s nimi nemazlili. Povrchy úmyslně poškrábali až na kovový podklad, aby simulovali nádobí, které by většina hospodyněk už dávno odepsala.
Následoval zátěžový test. Do zničených pánví nalili olej a zahřívali ho půl hodiny na 175 stupňů Celsia. To je teplota, při které běžně smažíte řízky. Výsledek analýzy oleje pomocí kapalinové chromatografie byl překvapivý. Ani z jedné testované pánve se do tuku neuvolnilo měřitelné množství nebezpečných látek PFAS. Chemická vazba teflonu zůstala stabilní i přes mechanické poškození. Pro spotřebitele je to signál, že hysterie není nutná.
Není vyhráno pro všechny
Je však třeba zachovat chladnou hlavu. Výsledky dTestu platí pro konkrétní testované modely a nelze je vztáhnout na každou levnou pánev z tržnice. Problémem zůstává i marketingové označení „bez PFOA“. Tato zkratka sice znamená absenci jedné konkrétní kyseliny, ale nezaručuje, že výrobek neobsahuje jiné látky ze skupiny PFAS. Spotřebitel se v džungli zkratek ztrácí.
Skutečný zabiják je teplota
Mnohem větším rizikem než škrábanec je způsob, jakým s pánví zacházíte. Teflon je bezpečný zhruba do 260 stupňů Celsia. Jakmile tuto hranici překročíte, polymerní vazby se začnou rozpadat a pánev začne do vzduchu uvolňovat toxické výpary. K tomu stačí chvilka nepozornosti, kdy necháte prázdnou pánev na plný výkon na indukci. Během několika minut teplota vyletí do kritických hodnot.
Evropská unie se snaží výskyt těchto látek omezit. Od 1. ledna 2026, tedy před pár týdny, začal platit zákaz používání PFAS v textilu a obuvi. Vaše nová bunda už by je obsahovat neměla. Kuchyňské nádobí však ze zákazu prozatím vypadlo, pravděpodobně díky silnému lobbingu výrobců. Pánve tak zůstávají jednou z posledních bašt těchto chemikálií v našich domácnostech.
Pokud tedy máte doma kvalitní pánev s menším škrábancem, nemusíte propadat panice. Pokud ji ale pravidelně připalujete na uhel, škodíte si mnohem víc, než kdybyste snědli kousek odloupnutého teflonu.
Další tipy do domácnosti naleznete ZDE.
