V únoru roku 1926 se ruský biolog Ilja Ivanov usadil v západoafrické Guinei, kde chtěl provést jeden z nejzásadnějších experimentů historie. Jako odborník na umělé oplodnění chtěl otestovat svou průlomovou metodu a vytvořit zvířecího hybrida. Jeho konečný cíl byl však ještě radikálnější – konkrétně zkřížení opice a člověka.
Nejen svolení, ale i finance
Jeho výlet na africký kontinent byl nejen nákladný, ale výsledek navíc diskutabilní. SSSR ho však tehdy posvětil a ještě k tomu štědře financoval. To všechno v době, kdy opustit území státu byla výsada jen hrstky lidí. Ale proč by prominentní vědec takhle riskoval svou pověst? A proč ho strana podpořila?
Příběh, jak má být
Tento příběh má opravdu všechno. Od tajných dokumentů a zlých diktátorů až po šíleného vědce. Prostě dokonalý románový nebo filmový námět. A cíl vytvořit napůl člověka, napůl opici. Detaily o Ivanovově pokusu se znova objevily v 90. letech při otevření ruských archivů. Samozřejmě následovaly palcové titulky napříč světem.
Ivanov se tak stal „Rudým Frankensteinem“. Prakticky cokoli navrhoval, bylo velmi nebezpečné. Podpora vládnoucí stranou byla dokonce vysvětlována tak, že Ivanov měl příkaz vytvořit supersilné chlupaté bojovníky, které deník The Sun v Londýně označil za „Stalinovu armádu mutovaných opic“.
Žádné tajemství a revize
Ivanovovy snahy však ve 20. letech byly cokoli, jen ne tajné. To potvrzuje i specialista na ruskou historii Alexander Etkind, který teď působí na University of Cambridge. Ivanovův problém byl v jeho době naprostou senzací a pravidelně plnil novinové titulky.
Když se ale nakonec žádný hybrid neobjevil, všechno upadlo rázem v zapomnění. Asi po šesti dekádách zrekonstruovali badatelé celou věc z diářů, poznámek a útržků dopisů. Jedna klíčová věc ale zůstává bez ohledu na podrobná pátrání dosud záhadou. „Nic z těch dokumentů neodhaluje, proč to vlastně chtěl udělat,“ uvádí Etkind.
Omlazovací terapie a zájem tisku
On sám si však myslí, že se řešení nakonec dopátral. Ivanov byl na počátku století mezinárodně uznávaným průkopníkem umělého oplodnění. Když ho zdokonalil, chtěl ho taky vidět v akci. Prvním projektem byla snaha vylepšit hospodářská zvířata. Netrvalo dlouho a zrodil se zebrosel (zeedonk, hybrid zebry a osla), zubron a další kombinace.
Tchyně Leoše Mareše o závislosti na alkoholu a léčbě: Pila jsem skrytě a měla systém výmluv, říká Helena Harabinová
Roku 1921 přednesl kolektivu zoologů možnost křížení člověka a jeho nejbližších příbuzných, do čehož se pustil o dekádu později. V Paříži se na Pasteurově institutu setkal s oslavovaným chirurgem Sergejem Voronoffem, vynálezcem velmi populární „omlazovací terapie“. V jejím rámci implantoval stárnoucím mužům plátky opičích varlat v naději, že získají opět mladou sílu.
Spolu s Ivanovem podnikl transplantaci ženského vaječníku do šimpanzice Nory a přidali lidské sperma. Zatímco tisk čekal na výsledky, zaujal ho Ivanovův nezvyklý projekt. Myšlenka hybridu opice a člověka byla šokující a současně fascinovala. Je to vůbec možné? Jsou si lidé a opice tak blízko? Jak by vypadal výsledek a o co jde Sovětům?
Opice a smrt
Když jeho prvotní snahy nevycházely, napadla ho jiná věc – oplodnit ženu opičím spermatem. Protože mu pokusy zakázala francouzská vláda, uchýlil se do sovětské Abcházie. Našel sice pět dobrovolnic, ale ze „svazku“ nic nebylo. Když byl připraven pokračovat, jediný zbývající samec, orangutan Tarzan, zemřel na mozkové krvácení.
V roce 1930 dorazilo více šimpanzů, ale Ivanov se stal jedním z terčů honu na vědce a musel utéct do exilu do Kazachstánu. Byl sice rok nato propuštěn, ale záhy zemřel.
Proč celá ta snaha?
Když poprvé předkládal experiment akademii, postavil ho jako snahu prokázat skutečnost, že se lidé vyvinuli z opic. To mělo zasadit ránu náboženství, proti kterému bolševici velmi bojovali. Vypadá to jako dostatečný motiv, dle Etkinda měli ale bolševici na mysli ještě něco mnohem praktičtějšího. „Podle jedné z domněnek, měl Ivanov přivézt z Afriky opičí žlázy pro omlazení vedení strany.“ Tomu ale Etkind moc nevěří.
Třetím motivem by byl ambiciózní plán na transformaci společnosti (což by na Sověty sedělo). Nejvyšší bolševici byli intelektuálové, kteří viděli ve vědě možnost realizace socialistické utopie. „Politici mohli změnit politický systém, znárodnit průmysl a z farem vytvořit velké kolektivy. Transformace lidí byla ovšem svěřena vědcům,“ uvádí Etkind.
„Existovalo hodně projektů, které chtěly pomocí pozitivní eugeniky změnit společnost. Ivanov byl naprostý extrém. Ale kdyby uspěl, ukázalo by se, že lidi lze změnit různými způsoby a velmi radikálně,“ doplňuje Etkind.
Drama v rodině exprezidenta Kisky: Několikatýdenní Theo spadl na hlavu a poranil si lebku
Zdroje: IFL, NewScientist, Cambridge, ScienceDirect
