Průměrný čas, jaký dnešní mládež tráví na sociálních sítích, je pět hodin za den. Jakmile je pravidelný kontakt přerušen, přichází vztek, úzkost a agrese. Nejdříve je ale nutné pochopit, proč nás vlastně sociální sítě tak hrozně baví. Proč máme tendenci je stále kontrolovat a trpíme tzv. FOMO, tedy strachem z prošvihnutí (fear of missing out).
Hormony a mechanismus odměny
Kdykoli se nám něco opravdu povede, produkuje naše tělo hormony spokojenosti. Sociální sítě poskytují stejnou odměnu prakticky okamžitě, bez nutnosti cokoli reálně provádět. Lidský mozek totiž nepozná rozdíl mezi pouhou představou a skutečností. Sdílení, komentování a související lajky a komentáře ostatních uživatele těší.
Na sociální sítě tak lidé chodí proto, že chtějí hlavně společenské uznání. Když navíc někde napíší svůj názor (lhostejno na co) a někdo další ho chválí, cítí se být obvykle i odborníky. Podle Anny Lembkeové, adiktoložky a autorky knihy Dopaminový národ: Hledání rovnováhy ve věku požitkářství, se ale lidé stávají na sociálních sítích (a digitálních médiích obecně) závislými jako na kterékoli jiné droze.
Potřeba „dobrého pocitu“
Na základě toho, co zatím víme o vlivu drog i alkoholu na mozek člověka, lze soudit, že velmi podobné procesy probíhají při kontrole sociálních sítí. Každý lajk, komentář, sdílení, srdíčko nebo jiná interakce s dalšími uživateli vyvolává příliv dopaminu. Tedy hormonu, který v mozku vyvolává ten kýžený „dobrý pocit“.
Mozek člověka totiž funguje na principu udržování rovnováhy této chemické látky. Lembkeová to popisuje jako „houpačku“. Známé nekonečné rolování příspěvků rovnováhu poruší. Mozek je tak nucen k menší produkci nebo zpomalení přenosu hormonu. Časem to vede i k deficitu dopaminu, takže dotyčný uživatel potřebuje být víc online, aby se cítil dobře nebo aspoň „normálně“.
Digitální detox?
Na odvykání nebo redukci sociálních sítí neexistuje univerzální recept. Pro každého člověka totiž hrají zcela jinou roli. „I nadužívání sociálních sítí znamená pro různé lidi něco zcela jiného,“ říká Paige Coyneová, autorka jedné ze studií provedené na vzorku 31 mladých lidí.
Klíčové je podle ní stanovit realistické cíle, které mají redukovat obvyklou konzumaci tohoto obsahu. „Někdo se jich chce vzdát kompletně, někdo další jen redukovat trávený čas třeba na polovinu.“
S kým žije Pepa Vojtek: S Laurinovou to nevyšlo, zkrotila ho až Jovanka, která šla jeho předchozí manželce za svědka
Otázka mozkových drah
Každý návyk vytváří v mozku určité dráhy a soustavy synapsí, tedy spojení mezi neurony. Pro přepojení mozkové dráhy odměny doporučuje Lembkeová abstinovat ideálně aspoň po dobu 4 týdnů. Duševní vyrovnanost však mohou poskytnout i krátké přestávky.
Jejich vliv zkoumala studie, které se účastnila na 65 dívek ve věku 10-19 let. Když si dávaly aspoň dočasnou pauzu, opustil je také onen plíživý, ale současně stále přítomný tlak společnosti na úspěšnost a celkový výkon. Ve výsledku se tak zvýšilo jejich sebevědomí a byly samy se sebou více srovnané.
První dny jsou nejhorší
Ať už budete k půstu či detoxu přistupovat jakkoli, nejtěžší bude zvládnout několik prvních dní, což potvrzuje i Sarah Woodruffová, spoluautorka studie o detoxu. Dle Lembkeové se dají čekat normální „abstinenční příznaky“ jako touha po jídle, úzkost nebo strach. Mozek se totiž adaptuje na nižší hladinu dopaminu a je tudíž v nerovnováze.
Chutě neustále sítě kontrolovat nakonec ustanou a další dny už jsou jednodušší. „Jak dny ubíhaly, lidé zjišťovali, že detoxikace je snazší, než na začátku čekali,“ uvádí Woodruffová. „Když už se lidé dostali do rytmu, většina z nich si to začala opravdu užívat.“
Václav Upír Krejčí se tajně oženil: Krásná blondýnka Lucie mu zachránila život i víru v lásku
Zdroje: Studie HHS, Studie na PubMed, NationalGeographic,
