Život umí rozdávat tvrdé rány a své o tom ví i Katerina Jacob. Herečka v neděli oslaví osmašedesáté narozeniny, tyto chvíle však kalí neustálé obavy o vlastní zdraví. Před lety si vyslechla onkologickou diagnózu a nyní musí pravidelně podstupovat vyšetření, která vždy znovu rozhodují o její budoucnosti.
Televizní úspěchy a životní sny
Rodačka z Mnichova se do povědomí televizních diváků zapsala především svou velmi výraznou rolí v seriálu Big Ben. Zde s naprostou přirozeností a obrovským talentem ztvárnila bystrou vyšetřovatelku Sabrinu Lorenz. Začátky její kariéry provázely značné překážky a první důležité kroky v uměleckém oboru jí pomáhala nasměrovat její matka, která se herectví rovněž aktivně věnovala na profesionální úrovni.
Jacob toužila své nadání neustále rozvíjet, a proto se s velkým odhodláním pustila do náročného studia dramatického oboru, umění a klasického malířství. Zpočátku se sice potýkala s nedostatkem velkých rolí, ale seriál Big Ben znamenal absolutní zlom v její dosavadní profesní dráze.
Kromě klasického herectví před kamerou se aktivně věnovala také prestižnímu dabingu. Svůj charakteristický hlas zanechala v mnoha projektech a několikrát jej propůjčila například britské kolegyni Elizabeth Hurley. V roce 1997 učinila naprosto zásadní životní krok a s celou rodinou se přestěhovala natrvalo do daleké Kanady.
Tímto odvážným rozhodnutím si splnila svůj velký dlouholetý sen a o svých tamních zážitcích následně napsala velmi poutavou knihu. Postupem času získala i kanadské občanství, v roce 2011 se podruhé šťastně vdala a v osobním životě nachází obrovskou radost díky své dceři Josephine.
Těžká diagnóza
Poklidný život se jí však převrátil naruby na začátku roku 2022. Tehdy lékaři objevili v jejím těle velmi agresivní formu nádoru prsu. Šlo o trojitě negativní karcinom, ke kterému se odborníci staví s maximálním možným respektem. Tento specifický typ nemoci se dokáže v organismu velmi chytře skrývat a často nepozorovaně udeří v plné síle. Následovala naprosto neodkladná operace a dlouhé série chemoterapií i ozařování. Jacob se tehdy rozhodla čelit nepřízni osudu s obrovským nasazením a vrhla se do náročné léčby naplno.
Její tělo tuto enormní zátěž zvládlo a zvolená terapie přinesla žádoucí výsledky. Úplně vyhráno však bude mít oficiálně až v roce 2028. Do té doby nad ní neustále visí hrozba možného návratu této nemoci. Každé další lékařské vyšetření představuje obrovskou psychickou zátěž pro ni i pro její nejbližší okolí. Zcela pochopitelně se u ní střídají pocity velké naděje s obrovskou úzkostí.
Strach z výsledků
Pravidelné kontroly musí herečka absolvovat přesně každých šest měsíců a noci před návštěvou ordinace bývají plné bezmoci. Rodina na ni neustále naléhá ohledně zkrácení těchto preventivních intervalů na pouhé tři měsíce, ona však zarputile odmítá a usiluje o návrat k normálnímu životnímu tempu.
„Lékař mi tehdy sdělil, že trpím jednou z nejagresivnějších forem rakoviny, které se přezdívá chameleon. Skrývá se v těle a může se kdykoli a kdekoli znovu objevit. Každé další vyšetření pro mě od té doby znamená návaly horka a obrovský strach,“ řekla Jacob pro oe24.at.
Nedávný nález podezřelých útvarů naštěstí znamenal pouze lokální zánět prsní žlázy, přesto způsobil velkou paniku. „Opravdu se musím vzchopit, nepodlehnout strachu a vytáhnout se z tohohle chaosu za vlasy,“ uvedla Katerina Jacob pro časopis Bunte.
Příprava na nejhorší
Herečka už má však jasno v tom, jak by postupovala v případě potvrzené recidivy. Další kolo vyčerpávajících chemoterapií rezolutně vylučuje, protože její organismus snášel první vlnu léčby mimořádně špatně. Stala se proto aktivní členkou Německé společnosti pro humánní umírání a má řádně sepsanou platnou pacientskou závěť.
„Nechci jen tak vegetovat napojená na přístroje a hadičky. V momentě, kdy život přestane být hoden žití, chci mít možnost odejít. Je to moje tělo a moje rozhodnutí,“ prohlásila Jacob pro magazín Bunte.
Zvolila si tak cestu, kterou plně schvaluje i její manžel Jochen, jenž plánuje případný odchod ze světa po jejím boku. Herečka chce mít dnes zkrátka naprostou jistotu ohledně svého práva na důstojný konec.
