Marie Retková, jedna z nejvýraznějších hlasatelek osmdesátých a devadesátých let, patří k těm tvářím, které nezmizely ani s odchodem z obrazovky. V neděli oslavila devětašedesát a vypadá přitom tak, že by mohla z fleku moderovat večerní zprávy. Za její úsměvem a klidem se ale skrývá silný životní příběh plný lásky, odvahy a boje o holý život.
V televizi jako doma. A pak přišel blesk z čistého nebe
Poprvé se divákům představila už v roce 1977. Její klidný hlas a milý projev se rychle zapsaly do paměti televizních diváků. Na výsluní se držela celá dvě desetiletí, získala dokonce i divácké ocenění TýTý. Kdo by si nevzpomněl na legendární přeřek „Hezky se na zítřek vycpěte a dobrou noc“, který tehdy pobavil celé Česko?
Na ulici ji lidé poznávají dodnes. Aby také ne, když i rok před 70. narozeninami vypadá pořád jako v osmdesátkách. O to větší šok přišel v roce 2001, kdy se během víkendu na chalupě spustilo masivní krvácení. Nedokázala ani vstát. Zachránila ji její nevlastní dcera, lékařka, která ji okamžitě převezla do nemocnice. Diagnóza: rakovina děložního čípku v pokročilém stádiu.
Manželství s vdovcem a jiskra, která přeskočila navzdory všemu
S manželem Petrem ji seznámil bratr. Když ji poprvé viděl v televizi, řekl: „S tou mě musíš seznámit.“ A opravdu – hory, parta přátel a osudové setkání. Jenže Petr byl čerstvý vdovec s malou dcerou a Marie měla v té době vztah. Přesto se do Petra zamilovala po uši.
„Čtyři dny jsem čekala, než se ozve. Nakonec jsem za ním došla a řekla, že kvůli němu nemůžu spát,“ vzpomíná. Zajiskřilo to, a i když byl Petr zpočátku opatrný – přece jen se bál, že slavná hlasatelka bude „hvězda“ – brzy zjistil, že doma má ženu, která neřeší slávu, ale lásku. A že je připravená vzít i roli nevlastní mámy vážně. „Když na to koukám zpátky, tak jsem to brala jako výzvu, že bych se uměla o rodinu postarat. Jenže ve svých čtyřiadvaceti jsem Ajku považovala spíš za mladší kamarádku, se kterou jsem si povídala u piva,“ směje se Marie.
Nezlomná bojovnice, která nemoc přetavila v nový začátek
Zatímco některé nemoci přijdou tiše, tahle udeřila jako rána pěstí. Lékaři museli odstranit 42 lymfatických uzlin, následovala těžká rekonvalescence. „Z vteřiny na vteřinu jsem najednou všechno viděla jinak, prostě největší zlom v životě. Ale nehodlala jsem se vzdát, soustředila jsm se na boj,“ říká otevřeně. Pomohla jí rodina. Dcera Magdaléna dokonce nabídla, že si ostříhá vlasy, pokud maminka přijde o své. Tahle slova si Marie pamatuje dodnes.
Navzdory tomu, že preventivní prohlídky absolvovala poctivě, nádor nebyl při posledním stěru odhalen. Nacházel se vzadu a lékaři se k němu jednoduše nedostali. I proto Marie neztrácí čas hledáním viníka. Dívá se dopředu a žije naplno. „To nevím. Vy to říkáte, já to na sobě nevidím. Mě přijde, že kouknu do zrcadla a jdu dál, radši nekoukám. Jsem spokojená, protože mám kolem sebe spokojený lidi, šťastný lidi a lidi, kteří se mají rádi, a to na mě sedne od nich,“ řekla v rozhovoru pro Stream.
Dnes si užívá rodinný život, miluje pohyb, chalupu a chvíle klidu. Když se jí zeptáte, co je pro ni nejdůležitější, odpoví bez přemýšlení: zdraví. A to je po všem, čím prošla, víc než jasné.
