Historie se v roce 1991 zlomila, ale stačilo málo a svět by se vydal úplně jinou cestou. V následujícím scénáři alternativní historie se přeneseme do roku 2026, kde Sovětský svaz nikdy nezanikl. Místo války na Ukrajině panuje v Evropě totalitní ticho. Podívejme se, jak by vypadala realita, kdyby komunistické impérium přežilo svou vlastní smrt.
Pohled na mapu Evropy v roce 2026 by v tomto scénáři vyvolával tíseň. Žádná nezávislá Ukrajina, žádné Pobaltí v NATO. Místo krvavého konfliktu, který známe z naší reality, by panovalo totalitní ticho. Michail Gorbačov by v učebnicích nebyl zapsán jako hrobník impéria, ale jako muž, který včas utáhl šrouby. Režim by přežil, ale cena za stabilitu by byla astronomická. Svoboda by byla sprosté slovo a prosperita by byla vyhrazena jen pro věrné straníky.
Politická zombie s jaderným kufříkem
Představa, že se Sovětský svaz musel v roce 1991 zhroutit z ekonomických důvodů, je rozšířený omyl. Nemusel. Byl sice neefektivní a lidé stáli fronty na toaletní papír, ale systém byl stabilní. Ke kolapsu vedla série politických chyb, nikoliv prázdné regály. Kdyby vedení strany v rozhodující chvíli upřednostnilo udržení moci před experimenty s glasností, impérium by dýchalo dál.
„Sovětský svaz se nezhroutil, byl zničen. Rozpad nebyl nevyhnutelný, šlo o volbu konkrétních lidí v konkrétním čase,“ řekl historik Stephen Kotkin v přednášce pro Hoover Institution. V naší alternativní realitě by tato volba nepadla. Sovětský svaz roku 2026 by sice ekonomicky nedohnal Čínu, protože mu chyběla levná venkovská pracovní síla pro masový export, ale politicky by se jí inspiroval dokonale.
Stát by fungoval setrvačností. Ropa a plyn by nadále financovaly armádu a represivní složky, zbytek ekonomiky by stagnoval v šedém průměru. Nebyl by to dynamický kapitalismus, ale „gulášový socialismus“ bez guláše. Občan by měl práci, byt v paneláku a jistotu, že když nebude mluvit o politice, stát ho nechá na pokoji. Pro miliony lidí unavených chaosem 90. let by to byla přijatelná společenská smlouva.
Kyjev jako výkladní skříň loajality
Nejvýraznější rozdíl oproti dnešku by byl vidět na Ukrajině. Kyjev by dnes nebyl symbolem odporu, ale provinčním centrem poslušnosti. Ukrajinská SSR by byla důležitou součástí svazu, obilnicí a průmyslovým srdcem, které pumpuje zdroje do Moskvy.
Žádný Zelenskyj v khaki tričku. Ukrajinské elity by mluvily rusky a předháněly by se v loajalitě k ústřednímu výboru. Kulturní identita by byla systematicky ředěna. Ukrajinština by přežívala jen jako folklorní zajímavost na venkově, ve školách a úřadech by dominovala ruština. Disidenti by nepořádali demonstrace na Majdanu. Seděli by v lágrech za polárním kruhem, o kterých by se ve státní televizi nikdy nemluvilo.
Tento mír by byl pro Západ pohodlný. Evropa by vesele odebírala levný sovětský plyn, německý průmysl by prosperoval a hranice NATO by končila hluboko na západě. Polsko a Československo by žily v permanentním stínu obrovského souseda, který by jim svou existencí neustále připomínal, kde jsou jejich hranice.
Digitální železná opona
Technologie by v rukou přežívajícího SSSR nebyly nástrojem osvobození, ale kontroly. Svět by byl v roce 2026 digitálně rozdělen. Sovětský blok by nejspíše nevyužíval globální internet, nýbrž vlastní uzavřenou síť, silně monitorovaný intranet.
Algoritmy by nehledaly to, co se vám líbí, ale to, co si myslíte. Každý nákup, každý pohyb a každý hovor by byl zaznamenán. KGB by se transformovala do high-tech organizace, která by s pomocí umělé inteligence dokázala predikovat nespokojenost dříve, než by se projevila v ulicích. Byl by to svět, kde soukromí neexistuje.
Další články na téma „Co by se stalo kdyby“ naleznete ZDE.
.jpg){kind=link}