Herečka Kristýna Leichtová v současnosti prožívá mimořádně náročné období plné velkých životních změn. S partnerem Vojtěchem Štěpánkem očekávají narození třetího potomka a do toho se pustili do náročné rekonstrukce staré roubenky na Kokořínsku. Budování nového domova ovšem naráží na zdlouhavé úřední procesy a celá rodina tak nadále tráví čas převážně na cestách.
Třetí potomek a zkostnatělý systém
Do složité logistiky a budování venkovského domova přišla zpráva o dalším těhotenství. Třetí dítě pár sice vysloveně neplánoval, radostnou novinku ale oba přijali s velkým nadšením a vděčností. „Miminko jsme si úplně nezakázali a já jsem moc šťastná, bála bych se, že bych toho jinak litovala celý život,“ svěřila se herečka.
S narůstající rodinou a druhým domácím porodem za sebou Leichtová mnohem citlivěji vnímá nedostatky v tuzemském systému podpory rodičovství. V zahraničí fungují podle jejích zkušeností podstatně lepší podmínky pro péči o matky a česká legislativa by v tomto ohledu potřebovala posun vpřed.
Tento pevný názor prezentovala i při setkání u příležitosti představení nového podcastu Let it scroll nadačního fondu Propolis. „Může to otevřít oči tomu, jak zkostnatělá republika a zákony v některých ohledech pořád jsou,“ dodala s tím, že rodiče by neměli nechávat vzdělávání dětí pouze na státních institucích.
Zaseknutá stavba na Kokořínsku
Původní představa o rychlém přesunu do přírody brzy narazila na tvrdou realitu složitých stavebních úprav a zdlouhavé úřednické byrokracie. Vysněné stavení uprostřed kokořínských lesů s obouchanými zdmi na cihlu momentálně připomíná spíše obrovské staveniště.
Zásadní překážkou pro nastěhování je chybějící úřední povolení na čistírnu odpadních vod. Rodina kvůli průtahům na úřadech nemůže dobudovat základní sociální zázemí a další úpravy interiéru stojí na mrtvém bodě.
„Chaloupko, chaloupko, kdy nám otevřeš svá vrátka? Podotýkám, že téměř s nulovým rozpočtem a zatím bez čističky,“ popsala se smíchem komplikovanou situaci na sociálních sítích. Oprava staré roubenky je podle jejích slov zážitek o poznání emotivnější a napínavější než ledajaká televizní show. Všichni členové rodiny se přesto těší na výsledek a doufají v brzký posun.
Domácí výuka a divadelní kočování
Neustálé přejíždění se proto stalo pevnou součástí života celé rodiny. Partner Vojtěch Štěpánek vede činohru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a tráví tam velké množství času. Právě do moravskoslezské metropole se umělkyně za partnerem částečně přestěhovala a zamilovala si tamní divadelní komunitu. Kulturní pestrost a čas na detailnější tvůrčí práci jí na severu Moravy vyhovují mnohem více než uspěchané pražské prostředí.
Stále ovšem dojíždí za pracovními závazky do Prahy a volné dny využívá ke kontrole stavby ve středních Čechách. Tomuto neustálému kočování musela přizpůsobit i vzdělávání starší dcery Doroty. Místo klasické ranní docházky do školy zvolila cestu domácího vyučování a učí ji sama. Společně s mladší Rozárkou tak řeší školní povinnosti za pochodu přesně tak, jak to jejich aktuálním rodinným možnostem nejlépe vyhovuje.
Návrat k přirozenosti s pevným řádem
Otevřená diskuse o různých přístupech k dětem a výchově zůstává pro nastávající trojnásobnou matku důležitým tématem. V domácnosti dlouhodobě prosazuje velký respekt k přírodě, využívání látkových plen a maximální přirozenost od raného věku. Zároveň se na veřejnosti velmi ostře vymezuje proti jakémukoliv fyzickému trestání a zastává plně respektující přístup k dětské duši.
Ten se ovšem u ní doma rozhodně neobejde bez pevně nastavených mantinelů a povinností. „Pravidla a hranice jsou extrémně důležitý. Pokud se dětem nastaví pravidla, ve kterých se cítí bezpečně, tak to není pak moc problém,“ vysvětlila svůj funkční model. Rodiče si podle jejích zkušeností musí umět vytyčit své osobní hranice a neustále hledat křehkou rovnováhu mezi obrovskou laskavostí a pochopitelným řádem.
