Režisér Jan Hřebejk slaví devětapadesáté narozeniny. Diváci si ho spojují s největšími hity české kinematografie, doma je ale hlavně oddaným manželem a otcem dvou dětí. S rodinou před lety vyměnil život na smíchovském hausbótu za nákladně zrekonstruovaný dům s výhledem na celou Prahu. Práce ho stále naplňuje, chystá temné hokejové drama a potají sní o natočení novodobých Pelíšků.
Bydlení s výhledem na hlavní město
O soukromí mluví známý filmař velmi zřídka a do společnosti většinou chodí sám. Už bezmála třicet let ale tvoří pár s manželkou Lenkou. Společně vychovávají dceru Antonii a syna Jonáše. Rodina dlouho žila poměrně netradičně přímo na vodě. Obývali hausbót na pražském Smíchově a tento nevelký prostor jim oběma vyhovoval.
Tvůrce si nesmírně liboval v těsném propojení s přírodou uprostřed rušné metropole. Později rodina zakotvila v lukrativnější části Prahy. Pod Strahovem objevili řadový dům ze sedmdesátých let a rovných pět let ho kompletně rekonstruovali. Přístup k němu tvoří osmdesát venkovních schodů.
V prvním patře mají obrovský obytný prostor se skleněnou koupelnou a z horní terasy se zimní zahradou nerušeně pozorují panorama města. Zařízení celého interiéru navíc originálně doplňují historické kousky z nejrůznějších bazarů.
Během pandemie a náhlého výpadku příjmů rodina neváhala. Zrekonstruovaný objekt jednoduše pronajali a na čas se bez sebemenších stížností vrátili do skromných podmínek hausbótu.
Domácí zázemí a filmové křtiny
Hřebejkova žena Lenka se plně věnuje chodu domácnosti a režisér na ni plně spoléhá ve všech praktických rodinných záležitostech. Nahlas oceňuje její neustálou péči o teplo domova i pečlivou výchovu dětí. Starší syn Jonáš si svět filmu vyzkoušel už v útlém věku. Zahrál si nemluvně ve snímku Medvídek a natáčení se tehdy dokonale propojilo s reálným životem.
Štáb část scén tvořil v tichých prostorech břevnovského kláštera. Matka malého herce tam v sakristii dokonce malého chlapce kojila a později ho na stejném místě rodina nechala skutečně pokřtít. Samotného obřadu se ujal Prokop Siostrzonek a napodobil tak svou vlastní roli z filmu.
Filmová zklamání a velká překvapení
Za svou mimořádně bohatou tvorbu posbíral nespočet ocenění a diváci jeho příběhy s oblibou sledují opakovaně. „Už jsem toho udělal tolik, že mě některé věci netankují a chybí mi trpělivost,“ prozradil v podcastu Bubliny. Upřímně vzpomíná na ohromné nadšení svého pětadvacetiletého já a plně si uvědomuje své dnešní limity.
K jeho absolutním srdcovkám patří filmy podle předloh spisovatele Petra Šabacha a nesmírně úspěšný snímek Musíme si pomáhat. Tento konkrétní titul dodnes považuje za nejlepší scénář své dosavadní kariéry a klidně by ho poslal do oscarového klání znovu. Velká očekávání naopak vkládal do rozsáhlé rodinné trilogie Zahradnictví. Snímek ale u domácího publika vyvolal spíše vlažné reakce a pocit hořkého zklamání tehdy sdíleli i samotní herci.
Zcela opačný příběh ovšem prožila komedie U mě dobrý. V době uvedení v kinech téměř bez povšimnutí prošuměla. V současnosti pro tvůrce naopak představuje jeden z vůbec nejstabilnějších zdrojů příjmů.
Práce s herci a nesplněný sen
Na place se filmař nejraději obklopuje osvědčeným týmem a sází výhradně na silné osobnosti. Jiřímu Kodetovi svěřil v Pelíšcích jeho stěžejní roli. Počáteční drsné hádky při natáčení po čase vystřídal ohromný respekt a jasné vyniknutí jeho mistrovského herectví.
K mimořádně oblíbeným spolupracovnicím patří také Aňa Geislerová. Režisér si nesmírně cení její výjimečnosti a vzácného daru stvořit zcela originální postavu. V otázce moderní hyperkorektnosti má navíc jasno. Své starší komedie by se nebál do kin uvést ani v dnešní době a vulgární výrazy v nich podle něj vždy plnily svůj účel.
Nyní má před sebou velmi temnou a vážnou látku. S Petrem Kolečkem připravuje čtyřdílné drama o trpkých osudech hokejových mistrů světa z konce čtyřicátých let. Hřebejk má přitom ve svém nitru ještě jednu velkou touhu. Rád by někdy v budoucnu stvořil komedii podobnou Pelíškům zasazenou do přítomnosti a znovu s ní naplno zasáhl všechny generace diváků.
