Revoluce na Kubě je jedním z nejzásadnějších politických převratů celého 20. století. Jejím výsledkem byla totiž radikální změna Kuby a také mnoha mezinárodních vztahů během studené války. V roce 1952 se pomocí vojenského puče chopil moci Fulgencio Batista. S ním přišla diktatura vázaná na organizovaný zločin a systematické potlačení veškerých svobod.
Kasárna Moncada
Za počátek revoluce je dnes brán 26. červenec 1953. Fidel Castro tehdy ještě působil jako mladý právník vedle asi sto revolucionářů, kteří zaútočili na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Pokus podle záznamů selhal, polovina útočníků byla zabita, ostatní byli zatčeni, což se týkalo i bratrů Castrových.
„Můj tatínek mi vyprávěl, že když slyšel ten projev v rádiu, mně bylo tenkrát sedm nebo osm let, přejel mu mráz po zádech, jak moc mu ten projev připomínal řeč, kterou pronesl v němčině Hitler,” vzpomínal podle stránek Paměť Národa na Castrovu obhajobu Otto Juan Reich. Tato řeč proslula pod označením “Historie mě ospravedlní”. Castro dostal 15 let, amnestie ho ale pustila v roce 1955, kdy začal v Mexiku připravovat další převrat.
Sedm hráčů a invaze
V tomto exilu se Castro seznamuje s argentinským lékařem Ernestem “Che” Guevarou, který byl pro budoucí revoluci zcela zásadní. Už předtím ho radikalizovaly cesty po Latinské Americe a svědectví extrémní chudoby. „Když jsem začal studovat medicínu, nebylo mezi mými ideály skoro nic z toho, o čem dnes mluvím jako revolucionář. Jako každý jsem chtěl uspět,” vysvětloval později v roce 1960 podle Deníku svou proměnu.
Partyzánská válka na Kubě
Jachta Granma s 82 revolucionáři na palubě se 25. listopadu 1956 vydala na cestu z mexického Tuxpanu. Průběh byl ale trochu totožný s útokem na kasárna. Po třech dnech se totiž střetli s armádou a více jak polovina partyzánů byla zabita. Přežili hlavně vůdci a několik dalších. Stáhli se do hor Sierra Maestra a pustili se do stavby nových jednotek.
Velkou roli hrála mediální podpora. „Přítomnost zahraničního novináře, nejlépe amerického, pro nás byla důležitější než vojenské vítězství,” přiznával později Che Guevara. Castrovi se podařilo spojit s Herbertem Matthewem z The New York Times, jehož reportáž na titulní straně dostala “podnik” do světla reflektorů.
Rozhodující fáze
Červen 1958 byl ve znamení operace Verano. V horách Sierra Maestra se tehdy nacházelo na 10 tisíc vojáků, polovina byli naprosto nezkušení rekruti. Armáda ale při střetech s revolucionáři paradoxně opakovaně prohrávala. Rozhodující bylo dobytí Santa Clary a vykolejení Batistova obrněného vlaku.
Právě tehdy pronesl Guevara hrůznou větu: „Revoluce musí být nenávist a zabíjet.” Jakmile se o věci dověděl Batista, utekl a 1. ledna 1959 Kubu opustil.
Ovace pro Castra
Fidel Castro byl 8. ledna 1959 přivítán v Havaně bouřlivými ovacemi, Che Guevara a další dobyli město už 6 dní předtím. Fidel Castro se stal premiérem a později prezidentem, což otevřelo novou éru historie země. Za dva roky oznámil otočku politiky k socialismu, přišla pozemková reforma i znárodňování firem.
Kubánská revoluce byla katalyzátorem celkového napětí studené války, hlavně odklon od USA směrem k SSSR. Fidel Castro se udržel u moci až do své smrti v roce 2016, což z něj dělá nejdéle vládnoucího státníka planety.
Vojta Kotek o synovi Hugovi: Po mně má to hezké, po manželce špatné oči a reflux
Zdroje: autor, StoPlusJednicka, PametNaroda, CNNPrimaNews, Denik, Dejepis
