Dnes by se dožila úctyhodných 97 let, jenže klidné stáří k ní nikdy nesedělo. První dáma českého filmu Věra Chytilová proslula nezapomenutelnými snímky, ale také povahou, která děsila herce i komunistické pohlaváry. Její životní příběh je plný zvratů, od pokusu o sebevraždu přes bouřlivý vztah s Milošem Kopeckým až po stavbu luxusní vily, na kterou padly peníze ze západních ocenění.
Nezkrotná povaha a zákaz točení
Režisérka Věra Chytilová nebyla z těch, kdo se báli vyjádřit svůj názor, inu, servítky si nebrala s nikým. Komunistický režim ji kvůli její prořízlé puse a nekonformní tvorbě nemohl vystát, obzvláště po filmu Sedmikrásky, který tehdejší poslanec Pružinec označil za dílo nemající se socialismem nic společného.
Po roce 1968 jí fakticky zakázali točit, což nesla velmi těžce, protože potřebovala živit rodinu. Traduje se historka, jak svou nespokojenost dala najevo přímo na veřejnosti, když potkala jednoho z funkcionářů. „Terezko, podívej se na toho pana soudruha, to je ten, co nedává mamince práci, a proto ty máš hlad,“ křičela prý na svou dceru před zraky lázeňských hostů v Mariánských Lázních.
Nutno říct, že Chytilová si vždy prosadila svou, i když to znamenalo jít hlavou proti zdi. Filmový publicista Jaroslav Sedláček situaci popsal slovy: „Říkala, že komunisti nesnášeli skandál, hluk a povyk, což jí samotné bylo vlastní.“ Nakonec si ji Barrandov musel povolat zpátky, protože její talent byl prostě nepopiratelný. I v době normalizace tak vznikly skvosty jako Panelstory nebo Kalamita, ačkoli cenzorské nůžky pracovaly přesčas. Režisérka se s nimi ale nemazlila a často hádky vyhrávala pouhou silou své osobnosti.
Osudová láska a pokus o sebevraždu
Málokdo tuší, že začátky její kariéry byly lemovány obrovskou osobní tragédií. Když ji v padesátých letech vyhodili z FAMU, údajně kvůli jízdě taxíkem a nesplněnému úkolu, zhroutil se jí svět. Byla to situace, kterou mladá umělkyně neustála a rozhodla se pro radikální řešení. Přímo na koleji si podřezala žíly. Naštěstí včas zasáhla spolubydlící a Chytilová přežila. Jizvy na zápěstí jí však až do konce života připomínaly moment, kdy se cítila zcela na dně. Záchrana přišla až v podobě polského docenta Stefana Morawského, který se za ni přimluvil, a ona se mohla do školy vrátit.
Její milostný život byl neméně divoký, ostatně o její přízeň se ucházelo mnoho slavných mužů. Velkou kapitolou byl vztah s hercem Milošem Kopeckým, se kterým prožila bouřlivé tři roky. Oba byli silné osobnosti a jejich soužití připomínalo spíše bojiště. Chytilová později narazila na Kopeckého deník, kde stálo po jedné z jejich schůzek: „Konečně doma, konečně klid.“ To pro ni musela být studená sprcha.
Režisérka se v emocích nehlídala ani v soukromí. Když jí jednou Kopecký na výletě řekl, že by jejich vztah byl krásnější, kdyby o ni musel teprve usilovat, Chytilová neváhala. Bez milosti ho shodila z kola. Jindy na něj prý vylila hrnek mléka. Nakonec našla zázemí u kameramana Jaroslava Kučery, se kterým měla dvě děti, ale ani v manželství neztratila svou pověstnou energii a touhu po nezávislosti.
Dům za milion
S manželem Kučerou se v sedmdesátých letech pustili do stavby, která by i dnes budila respekt. V pražské Troji vyrostla vila, která se vymykala tehdejším socialistickým standardům. Původní rozpočet 750 tisíc korun se nakonec vyšplhal na neuvěřitelných 1,2 milionu, což byly na tu dobu astronomické peníze, běžný dům „okál“ stál pětinu. Chytilová stavbu financovala z valut, které získala za ocenění svých filmů na západních festivalech. „Dnes vidím, jak neuvěřitelně odvážní klienti byli Chytilová s Kučerou, jak se rozmáchli,“ vzpomínal později architekt Emil Přikryl.
Obávaná fúrie i milovaná legenda
Na place vládla pevnou rukou a její metody byly často na hraně, avšak výsledek vždy stál za to. Herci se jí báli, ale zároveň ji zbožňovali, protože z nich dokázala dostat výkony, o kterých ani netušili, že jich jsou schopni. Křik, nadávky, a dokonce létající předměty nebyly při natáčení výjimkou. Své by o tom mohl vyprávět Bolek Polívka, se kterým natočila kultovní Dědictví aneb Kurvahošigutntág.
Herec Miroslav Donutil její odchod v roce 2014 okomentoval slovy, která přesně vystihují její jedinečnost: „Je to obrovská ztráta, protože druhá Věra Chytilová nikde není a ani být nemůže. Je absolutně nepřekonatelná a nenahraditelná.“ Byla to žena, která fungovala jako „buddhistický mistr s palicí“, jak trefně poznamenal její žák Bohdan Sláma.
Věra Chytilová zemřela 12. března 2014 ve věku 85 let. Režisér Jiří Menzel to shrnul asi nejlépe, když prohlásil: „Byla to dáma, která pro můj život znamenala strašně moc. Byla moje kamarádka, starší sestra, učitelka.“
O osudech dalších osobností, které již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
.jpg){kind=link}