Loučení se zesnulými v Česku prochází tichou revolucí, která má dvě zcela odlišné tváře. Část společnosti se odklání od chladných krematorií k návratu do přírody, kde popel končí u kořenů stromů nebo v biologicky rozložitelných urnách. Druhý proud je čistě pragmatický a diktují ho peníze. Těsně před vánočními svátky totiž pohřební služby evidují nárůst případů, kdy pozůstalí ve snaze ušetřit volí tu nejlevnější variantu a obřady ruší.
Hřbitov jako louka
Když přijdete na Luční hřbitov v pražských Ďáblicích, možná vás překvapí absence těžkých náhrobních kamenů. Místo nich vidíte rozkvetlou plochu, jednoduchý altán a správce, který svým vzezřením připomíná spíše rockového hudebníka než tradičního hrobníka. Adam Vokáč zde už přes dva roky buduje koncept, který se inspiruje západními trendy. Žádný mramor, žádné umělé květiny. Těla se do země ukládají v rakvích z proutí, bambusu nebo papíru.
Pro mnoho lidí je to cesta, jak se vyhnout deprimujícímu prostředí obřadních síní. Blanka Javorová ze spolku Ke kořenům dlouhodobě upozorňuje, že klasické obřady v krematoriích řada lidí odmítá jako odosobněné a příliš formální. V Ďáblicích je to jiné. Pozůstalí zapalují plovoucí svíčky v kovové míse a vzkazy pro zemřelého hází přímo do hrobu na proutěnou rakev. Atmosféra má podle správce hřbitova jiný náboj.
„Lidé si zde samozřejmě prochází hlubokým smutkem. Ale pohřeb má potenciál léčit a může být i příjemnou záležitostí. Může to být něco, co nám pomůže, po čem se budeme cítit dobře,“ řekl pro Seznam Zprávy Adam Vokáč. Zájem o tato místa roste, ačkoliv v Praze stále drtivě vede kremace, kterou volí 97 procent lidí. Pronájem místa na louce vyjde na více než šestnáct tisíc korun na deset let.
Pragmatismus vítězí nad pietou
Zatímco ekologické pohřbívání je volbou životního stylu, ekonomická realita tlačí Čechy k jiným rozhodnutím. Zvláště v období před Vánoci nebo letními dovolenými přibývá rodin, které se rozhodnou poslední rozloučení s příbuzným vynechat úplně. Důvod je prostý. Peníze. Klasická kremace s obřadem stojí okolo třiceti tisíc korun, uložení do země se může vyšplhat až na padesát tisíc.
Jaroslav Mangl z Asociace pohřebních služeb tento trend potvrzuje. Lidé šetří tam, kde to bolí nejméně, tedy na mrtvých. „Máme dlouhodobě vypozorováno, že k tomuto trendu dochází před obdobím dovolených a Vánoc. Příbuzní prostě chtějí ušetřit. Neříkám, že je to tak ve všech případech, ale statistika hovoří jasně,“ uvedl v rozhovoru pro TN Live Jaroslav Mangl.
Trh na tuto poptávku reaguje. Kamenné pohřební služby nabízejí variantu bez obřadu v rozmezí osmnácti až třiceti tisíc korun. Internetové firmy, které často nemají ani vlastní zázemí a fungují jen virtuálně, stlačily cenu ještě níže. Rozloučení lze pořídit i za deset tisíc. Podle expertů je to riskantní cesta, ale pro mnoho rodin jediná možná.
Vize kompostování těl
Tuzemská legislativa zatím zaostává za technologickým vývojem v pohřebnictví. V sousedním Německu se již legálně provádí takzvaná terramace, tedy kompostování lidských ostatků. Tělo se uzavře do speciální nádoby se senem a štěpkou, kde se během čtyřiceti dnů přemění na úrodnou zeminu.
Čeští zákonodárci o podobných změnách teprve diskutují v pracovních skupinách ministerstva pro místní rozvoj. Adam Vokáč by rád viděl tuto možnost i u nás. „Z těla se pak stane klidně 120 kilo úrodné zeminy. V té pak lze zasadit strom, lidé si je dávají i do květináčů,“ vysvětlil Vokáč pro Seznam Zprávy princip, který může znít konzervativnějším povahám děsivě.
Zájem o alternativy je ale neoddiskutovatelný. Ať už jde o ukládání popela ke kořenům stromů v Brně či Olomouci, nebo o snění o vlastním stromu vyrostlém z kompostu. Smrt v Česku přestává být tabuizovanou černobílou záležitostí a stává se zrcadlem hodnot pozůstalých. Někdo chce splynout s loukou, jiný potřebuje ušetřit na dárky.
