Raisa Gorbačovová byla na Západě hvězdou, vlastní lid ji nenáviděl. Sovětkám vadilo hlavně to, co si dovolovala

Raisa Gorbačovová představovala v Sovětském svazu naprosté zjevení a manželka nejmocnějšího muže v zemi odmítla tradiční roli ustarané ženy v domácnosti. Západní svět z ní byl nadšený, hrdě stála po boku svého muže vzdělaná a oblečená podle posledních módních trendů. Doma ale narazila na obrovskou vlnu zášti a obyčejné ženy pro ni postrádaly pochopení. Oslňovala inteligencí i dokonalým vystupováním na veřejnosti.

REKLAMA

Láska z univerzitních kolejí

Příběh budoucí první dámy odstartoval v malém sibiřském městě Rubcovsk. Otec pracoval jako dělník na železnici a matka se naučila číst a psát až ve svých dvaceti letech. Nadaná studentka přesto dokázala svými výsledky oslnit a získala místo na prestižní moskevské univerzitě. Studium filozofie jí tam brzy zkřížilo cestu s o rok mladším studentem práv Michailem Gorbačovem.

„Úplně jsem ztratil hlavu, chtěl jsem Raisu neustále vidět, být pořád s ní,“ zavzpomínal politik ve svých pamětech. Zamilovaný mladík musel vynaložit obrovské úsilí, zklamaná dívka po těžkém rozchodu totiž novou známost zprvu odmítala. Své první polibky si vyměnili na konci roku 1951 v moskevském parku během silné bouřky. Manželský slib složili o dva roky později a kvůli velkému nedostatku peněz si nevěsta obula vypůjčené bílé svatební střevíčky. Měsíce po svatbě trávili novomanželé ve stísněném pokoji na studentské ubytovně.

Změna zavedených zvyklostí

Po ukončení studia odcestovali do Stavropolu, kde rodinu doplnila dcera Irina. Vysokoškolačka tam začala učit filozofii a studentům nadšeně přednášela o Hegelovi či Kantovi. Situace nabrala zcela jiný směr po návratu do Moskvy na konci sedmdesátých let.

Když státník v roce 1985 stanul na samotném vrcholu moci, jeho žena okamžitě opustila akademickou dráhu a bez nároku na honorář mu začala naplno pomáhat s politickou agendou. Stala se mu rovnocennou partnerkou a jedním z nejbližších poradců.

Ruská společnost si přitom do té doby zvykla na manželky vůdců pečlivě ukryté před zraky veřejnosti. Manželku předchozího šéfa komunistů Jurije Andropova spatřili lidé poprvé až na jeho pohřbu. Nová první dáma tento svazující zvyk bez lítosti rozbila a hrdě se objevovala na oficiálních akcích v barevných outfitech a s perfektním účesem.

Nehodlala přitom hrát roli pouhé ozdoby. Aktivně se zapojila do pomoci potřebným, sponzorovala obří pediatrickou nemocnici a stala se klíčovou osobností sovětské kulturní nadace.

Stavropol: Michail Gorbačov, jeho manželka a dcera v roce 1964. FOTO: Neznámý autorUnknown author, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons

Drahé šaty a obrovský vzdor

Západní politici i novináři neskrývali z nové tváře Sovětského svazu nadšení a zahraniční média oslavovala její inteligenci. V rodné zemi však stejný přístup tvrdě narazil. Běžné obyvatelky Moskvy v tehdejších prodejnách s textilem obracely každou minci a luxusní pařížské kostýmky první dámy je silně dráždily.

Lidé si dokonce začali šuškat o utrácení státních peněz za nedostupnou francouzskou módu. Její okázale intelektuální a kultivovaný projev působil na unavené ženy povýšeně. V tvrdě patriarchální ruské společnosti vyvolala zlou krev i skutečnost, že uplatňovala na manžela velmi silný vliv. Během jednoho setkání s veřejností vůdce před davy lidí vyzvala, aby věnoval pozornost konkrétnímu dítěti.

Veřejné komandování vlastního muže představovalo pro Sověty naprosto neakceptovatelné chování. V mnoha ohledech tak místním obyvatelům připomínala carevnu Alexandru, manželku posledního cara Mikuláše II.

Přečtěte si také

Berlínská zeď a její příběh

Berlínskou zeď dodnes připomínají kameny na různých místech našeho kontinentu. Proč vlastně Berlínská zeď vznikla a jakým omylem padla?

Rychlý konec na německé klinice

Zásadní životní zlom přišel v srpnu 1991 během pokusu o státní převrat. Manželé tehdy uvízli v domácím vězení na Krymu ve společnosti dvou malých vnuček. Obrovský strach a všudypřítomný stres se brzy podepsaly na jejím zdraví. Bývalá první dáma prodělala mozkovou mrtvici a navždy ztratila pohyblivost pravé ruky. Fyzicky velmi rychle zestárla a definitivně přišla o svou pověstnou energii. O osm let později dorazila od lékařů zpráva o akutní leukémii.

Nadějí na záchranu se stala klinika v německém Münsteru s plánovanou transplantací kostní dřeně od mladší sestry Ljudmily. Rychlé zhoršení zdravotního stavu ale operaci zabránilo a prominentní pacientka podlehla selhání krevního oběhu dvacátého září 1999 ve věku šedesáti sedmi let. Bývalý vládce Sovětského svazu na moskevském smutečním obřadu zcela otevřeně plakal. Na počest své manželky později založil nadaci pomáhající dětem s onkologickým onemocněním.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (ct24.ceskatelevize, seznamzpravy).

Poslat článek dál

Přidat boxík na seznam

Edita Folprechtová
Edita Folprechtová
Psaní je mou vášní již od střední školy, a to už je nějaký ten pátek. Miluji kulturu, popkulturu, hudbu a divadlo. Po studiu na VŠE jsem se dala na publicistiku na volné noze a zůstala u toho dodnes.

Další články
Související

REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA