Kultovní klasika 90. let a současně autorská Bible filmového maniaka Quentina Tarantina. Ten v něm definoval svůj režijní přístup a vytvořil něco, co viděli nároční kritici na festivalech, intelektuálové na obou stranách politického spektra i zedníci po náročné práci. A se snímkem takového kalibru je také spjata nejedna zajímavost. Snímek Pulp fiction uvede v sobotu večer ČT2.
Ach, ti herci a herečky
Casting pro film byl pro Tarantina opravdu výzvou. Měl totiž naprosto jasnou vizi, ale silně omezený rozpočet (jen 8 milionů dolarů). Vincenta napsal přímo pro Michalea Madsena, který ji ale odmítl. Travoltu nakonec gangsterka zase vynesla na výsluní, tehdy měl kariéru v útlumu.
Uma Thurman nad rolí váhala, bála se poškození kariéry. Tarantino ji nakonec získal tak, že ji do telefonu přečetl celý scénář. Taky proto se točilo ve skutečných lokacích jako jsou hotelové pokoje či restaurace.
Jak to držet a jak padnout
Tarantino ukázal během natáčení Willisovi a Dianeovi Whitakerovi jednu epizodu seriálu Hattori Hanzó: Kage no gundun. Oba se z ní naučili, jak správně držet katanu a taky jak padnout po jejím zásahu.
Ikonické improvizace
Nezapomenutelnost Pulp Fiction je způsobena přirozeností dialogů a nečekaností mnoha momentů. Zcela spontánně tak vznikla scéna v autě, kdy se Jules a Vincent baví o rozdílech fastfoodů. Taneční soutěž v baru nebyla plánovaná nijak detailně, Tarantino nechal Travoltu i Thurman prostě hrát.
Asi nejcitovanějším se stal Jacksonův monolog z Bible, do kterého přidal vlastní prvky. Vznikla tak jakási esence celého snímku.
Struktura z půjčoven
Quentin Tarantino je především naprostý filmový maniak, pro kterého byla ideální práce ve videopůjčovně. Tam si po stovkách filmů uvědomil, že na trhu schází ty se zpřeházeným dějem. Princip otestoval na Gaunerech, v té době na to diváci nebyli rozhodně připraveni.
Jedná se jednu z nejvýraznějších charakteristik vyprávění, kdy si musí diváci jednotlivé dílky spojovat sami (současně zaručuje prakticky nutnost opakovaného vidění). Třeba konec Vincenta Vegy tak diváci vidí dříve, než k němu v ději skutečně dojde.
Slovensko před premiérou v USA
Ještě než došlo na americkou premiéru, tedy 14. října 1994, byl snímek promítán v dalších vybraných zemích. Jednalo se o Jižní Koreu, Japonsko a Slovensko. Celosvětová premiéra se odehrála 21. května 1994 na festivalu Cannes ve Francii.
Záhadný kufřík
Tento prvek nelze vynechat, protože jde o jednu z nejdiskutovanějších částí vůbec. Obsah je záhadou, po otevření kufřík svítí (v rámci natáčení byly uvnitř prostě žárovky a baterka). Velmi populární je verze o duši Marcelluse Wallace, kterou měl prodat Satanovi. Proto taky zámky otvírají čísla 666.
Světlo by pak symbolizovalo něco nadpřirozeného. Dalším častým výkladem je, že je to prostě MacGuffin. Tedy něco, co má význam pro postavy, nikoli diváky.
Odkaz v Mafii
Vincent potká svůj konec z rukou Butche, který ho zastřelí, když opouští toaletu. Narážka na tuto scénu je i v cenami ověnčené české akční hře Mafia: The City of Lost Heaven. Když se v misi „Běžná rutina“ dostanete do motelu za městem, dá se v jednom z pokojů druhého patra najít samopal Thompson. Když pak jdete ke schodům, uslyšíte spláchnutí a ze záchoda také vyjde gangster.
Zdroje: CSFD, PosterShop, Maomai
