Letos je to přesně půl století, co 16. srpna 1975 padl do rukou policie muž, který vypadal spíš na reklamní kampaň parfému než na pátrací plakát FBI. Vrah Ted Bundy (†42) měl přezdívku krasavec. Stal se jedním z nejhorších sériových vrahů v americké historii. Minimálně třicet žen z různých koutů USA nalákal svým upraveným vzhledem a historkou o údajném zranění.
Od rodinného tajemství k temným fantaziím
Původním jménem Theodore Robert Cowell přišel na svět 24. listopadu 1946. Hned od začátku měl životní scénář hodný psychologického dramatu. Vyrůstal u prarodičů, ale myslel si, že jeho babička je matka a jeho pravá máma sestra. Pravdu odhalil až v pubertě. Tehdy našel svůj rodný list a zjistil, že matka je ve skutečnosti babička, otec neexistuje na papíře a celý jeho dosavadní rodinný příběh je jen pečlivě udržovaná lež.
Vyrůstání v Tacomě po boku adoptivního otce Johnnieho Bundyho mu sice dalo nové příjmení, ale ne klid na duši. Už jako teenager měl sklony, které naznačovaly, že jeho budoucnost nebude zrovna idylická. Fascinovaly ho ženy, ale stejně tak násilí. Sbíral krimi magazíny, vyhledával časopisy pro dospělé s prvky sadismu a pomalu si budoval nebezpečný svět fantazií.
Začátek kruté série
Psal se leden 1974, když se Ted Bundy rozhodl, že už nebude jenom otravný šarlatán na cestě k peklu, ale že své vražedné ambice začne naplňovat v praxi. První zkušeností byla návštěva u Karen Spark. Ta si z toho večera odnesla víc než jen noční můry.
Ted Bundy jí vysvětlil, jak moc má rád těžkou železnou tyč. A bohužel to nebyl vtip. Karen to přežila jen díky neuvěřitelné náhodě. Spolubydlící začal mluvit ze spaní a tím odvedl pozornost vraha. Karen skončila s těžkými zraněními, ale na rozdíl od mnoha dalších měla štěstí, že svůj příběh mohla vyprávět.
1. února 1974 už Ted Bundy chybu neudělal. V pokoji Lyndy Ann Healy skončila jako první potvrzená oběť. Zemřela rukou chladnokrevného zabijáka. Bundy si na svou „práci“ pomalu zvykal a během prvních sedmi měsíců roku 1974 vyřadil ze hry jednu mladou ženu za druhou. Byla to smutná šňůra jmen: Donna Gail Manson, Susan Elaine Rancourt, Roberta Kathleen Parks, Brenda Carol Ball, Georgann Hawkins, Janice Anne Ott a Denise Marie Naslund.
Všechny zmizely bez stopy, většinou během úplně obyčejných dnů, kdy si šly na koncert, na kávu, nebo jen tak na procházku. Místo návratu domů však čekala osudová setkání s mužem, jehož vzhled dokázal klamat i ty nejopatrnější.
Je jí 59 a pořád srší energií. Halle Berry předvedla odvážný taneček v bikinách, fanoušky nadchla přirozeností
Byl to mistr manipulace
Ted Bundy nebyl žádný tupý násilník. Naopak! Jeho zbraní byla chytrá hlava, šarm a schopnost zahrát roli, která ostatní úplně zmátla. Působil jako ten „dobrý kluk“ vedle vás ve třídě. Nebo jako milující přítel, který si zaslouží důvěru. Na veřejnosti se prezentoval jako vážený student práv. To mu skvěle pomáhalo skrývat jeho temné sklony. Díky této dokonalé masce dokázal své oběti svést a veřejnost i úřady přesvědčit o své nevinnosti.
Jeho schopnost manipulovat se neomezovala jen na ženy. Bez mrknutí oka dokázal okouzlit i vyšetřovatele a soudce. Během soudního procesu v 70. letech předváděl herecký výkon, který mnohé zmátl a získal si část sympatií publika. Přes všechny důkazy se snažil zatajit svou pravou tvář. A díky své inteligenci a šarmu se mu to zpočátku dařilo až překvapivě dobře.
Soudní drama a konečný pád Teda Bundyho
Sériový vrah byl zatčen v roce 1975. Zprvu to ale vypadalo, že ho bude těžké spojit s vraždami, které spáchal. Skutečný průlom přišel až o čtyři roky později. V roce 1979 čelil obžalobě za vraždu a další zločiny v Utahu. Během soudního procesu se vehementně snažil přesvědčit všechny o své nevinně. Hromada důkazů ho postupně dostávala do kouta. A nakonec si vysloužil trest smrti.
Po více než desetiletém boji s osudem Ted Bundy nakonec kápl božskou. Přiznal, že svýma rukama sprovodil ze světa přes třicet žen. Jeho pravý počet obětí však zůstává záhadou. V roce 1989 pak skončil jeho život na elektrickém křesle.
Psychologický portrét sériového vraha
Psychologové se shodují, že Ted Bundy byl typickým příkladem psychopata. Chladný jak led, bez stopy empatie, zato s neukojitelnou touhou mít moc nad ostatními. Jeho zločiny byly pravděpodobně poháněné nebezpečnou směsicí sexuální frustrace, potřeby kontroly a hluboké nenávisti vůči ženám.
Desítky let žil normálním životem. Uvnitř ale skrýval, které si po večerech vybíralo další oběti. Mistr manipulace, kterého se podařilo zastavit až na samotném konci jeho krvavé cesty.
Za maskou šarmu se skrývalo monstrum
Ženy, které se staly oběťmi Teda Bundyho, by dnes byly v nejlepších letech. Možná by vychovávaly vnoučata, radovaly se z životních úspěchů svých dětí a vedly klidný život. Jenže osud jim byl krutý a jejich příběhy skončily tam, kde začíná noční můra.
Mezi těmi, kdo Bundyho zpočátku vůbec neviděli jako nebezpečí, byla i spisovatelka Anne Rule. Potkala ho v kanceláři krizové linky v Seattlu, kde pracovala jako dobrovolnice. Zpočátku ho popisovala jako laskavého a empatického muže. Když ale začala psát jeho životopis, brzy si uvědomila, že píše o jednom z nejbrutálnějších sériových vrahů, jakého Amerika kdy poznala.
„Ted byl podle mého přesvědčení sadistický sociopat, který měl potěšení z bolesti druhých a vlastní kontroly nad svými obětmi, až do okamžiku jejich smrti, a dokonce i po ní. Zkraje jsem si myslela, že se Ted nakonec přizná, protože jistě musí cítit vinu. On ale vinu nikdy necítil. Pro pocity viny nebyl stavěný. Jen pro přežití,“ napsala ve své knize Ted Bundy: Vrah po mém boku.
