Stejně jako jsme se od pravěku zabývali okolním světem, obraceli jsme svou pozornost i k sobě samým a našim fyzickým stránkám. Ranhojičství a lékařství stálo dlouho na pověrách, badatelům chyběly anatomické souvislosti a znalosti fungování organismu. Právě proto se do historie medicíny tak zapsal Johannes Jessenius čili Ján Jesenský. Hlavně jeho veřejná pitva z roku 1600.
Šest dní
Jeseniova pitva probíhala od 8. do 12. června přesně před 425 lety, celkově ji vidělo až tisíc diváků. Na svou dobu to byl úctyhodný zájem. Nešlo přitom o náhodné příchozí, vepředu byly židle pro rytíře, ctihodné pány a dámy. Samotné tělo patřilo zločinci popravenému oběšením. Vzhledem k absenci konzervace postupoval po orgánech podle toho, jak rychle se kazily.
Moc se přitom neví, že nešlo o jedinou jeho veřejnou pitvu. V Praze demonstroval ještě ženské a dětské tělo.
První v roce 1300
Pitvy, tedy chirurgické zkoumání mrtvého těla člověka, se jako součást univerzitního vzdělávání objevily po roce 1300 v Boloni. Následně se přidala univerzita v Padově či Florencii. Tato výuka se pak nezměnila po 200 let – chirurg pitval tělo, demonstrátor ukazoval holí konkrétní části a profesor je vysvětloval studentům.
Vrcholem anatomického zkoumání renesance byl Andreas Vesalius, respektive jeho monografie De humani corporis fabrica libri septem. Přesná pozorování i vlastnoruční pitvy vedly k přesným popisům orgánů a vyvracení omylů. Rozmach univerzitního vzdělávání tak překonával církevní pohledy, objevily se kvalitní knihy a organismus člověka se stával jasnějším.
Zájem veřejnosti
Tato doba doslova přála objevům, současně se o medicínu a hlubiny lidského těla začala zajímat široká veřejnost. V červnu roku 1600 proto na tehdejší Rečkově koleji nabízí první veřejnou pitvu právě Johannes Jeesenius de Magna Jessen, obecně výjimečný renesanční člověk.
„Možná to byl víc filosof a poeta nebo anatom,“ rozebírá Jesenia doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D. z Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty UK. „Jeho výklad totiž nikdy nepostrádal barvitost, často i cizokrajnost. Jak by ne, ještě před medicínou studoval právě filosofii.“
Ecce homo Homolka: Pád, krev, automechanik v hlavní roli a vedro. Autentické hádky a průšvihy z natáčení Homolkových
Otázka názvosloví
Na přelomu 16. a 17. století ještě nebylo ustanoveno jakékoli striktní pojmenování orgánů. Ani názvy částí lidského těla nebyly zavedeny. Záleželo tedy hodně na drobnostech způsobu, jakým se Jessenius do své přednášky ponořil až „položil“. Někdy popisoval latinsky nebo řecky, jindy arabsky. Nechyběly lidové názvy, kterými ukazoval svůj záběr a nechával věci srozumitelné pro laiky.
Populárně naučný styl
Jeho knihu Jana Jesenského z Jasena Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze roku 1600 bychom tak dle Naňky dnes zařadili do populárně naučné literatury. V době přednášky byl již wittenberským profesorem chirurgie a anatomie. O 17 let později byl rektorem pražské univerzity.
Proč vlastně veřejná pitva?
„Pražská pitva byla dle mého názoru do jisté míry akcí za znovuotevření lékařské fakulty v Praze. Nezapomínejme, že od husitských válek tu výuka lékařství prakticky neprobíhala,“ osvětluje Nanka. Snahu o obnovu provázel i spis Adama Zalužanského Řeč pro anatomii a obnovu veškerého lékařského studia ve slavném království českém.
Ten mířil hlavně na osobu císaře Rudolfa II. Stejně tak měl ovlivnit vládnoucí vrstvu, aby obnovila výuku na pražské univerzitní půdě. Faktem je, že veřejné pitvy nebyly v době renesance nic zvláštního. V Itálii existovala i tzv. anatomická divadla, kde se odehrávala skutečně s publikem jako představení.
