V pátek 3. října 2025 se znovu otevřou volební místnosti a lidé půjdou rozhodovat o budoucnosti naší země. Pojďme si ale připomenout, jaké to bylo před 35 lety. Psal se červen 1990 a Československo zažívalo něco, co generace před tím nikdy nepoznaly, první svobodné volby. Byla v tom směs nadšení, improvizace, ale i prvních skandálů.
Rekordní účast a drtivé vítězství Občanského fóra
První skutečně svobodné volby po čtyřiceti letech se konaly 8. a 9. června 1990. Najednou se před lidmi otevřela možnost volit známé strany z doby před listopadem 1989 a zároveň i desítky nových hnutí, která vznikala doslova přes noc. Vzduchem se nesl pocit, že se píše úplně nová kapitola dějin.
Volilo se do Federálního shromáždění i do národních rad a k urnám dorazilo neuvěřitelných 96 procent občanů. Taková účast už se od té doby nikdy nezopakovala. Václav Havel tehdy nadšeně řekl: „Téměř snad nad 96 procent voličů se účastnilo voleb, což je znamením, že našim občanům není jedno, v jakých poměrech žijí a budou žít.“
Vítězem tehdejších voleb se stalo Občanské fórum, které získalo přibližně polovinu všech hlasů. Na Slovensku triumfovalo hnutí Veřejnost proti násilí. Ještě větší překvapení ale nastalo při pohledu na druhé místo. Obsadili jej totiž komunisté, kteří i přes listopadový pád své vedoucí úlohy dokázali získat kolem 15 procent hlasů.
Atmosféra euforie i amatérských kampaní
Volby probíhaly ve zvláštní směsi nadšení a chaosu. Politolog Miloš Gregor pro Český rozhlas připomněl, že „volby roku 1990 byly amatérské a euforické. Strany neměly volební štáby, kampaně vznikaly na zelené louce a politici se učili za pochodu.“
Gregor také upozornil, že Václav Havel byl vlastně prvním československým influencerem. Jeho popularita strhávala davy a zároveň dodávala sílu i dalším kandidátům, kteří se na jeho jméno rádi odvolávali. Václav Klaus v Ostravě dokonce vystupoval s heslem „Volíte-li Václava Klause, volíte i Václava Havla,“ aby ukázal, že stojí po boku tehdejšího prezidenta.
Nechyběly ale ani kuriózní momenty. Zelení tehdy vsadili na plakát s nahou dívkou a nápisem „Volte osmnáctku!“, jiní zase sáhli po spontánních letácích nebo vystoupeních na náměstích. Kampaň byla spíš festivalem improvizace než promyšlené politické strategie.
Skandál Bartončík a první střety politiky
Ačkoliv si lidé často pamatují hlavně slavnostní atmosféru, volby se úplně bez poskvrny neobešly. Těsně před hlasováním totiž vybuchla tzv. kauza Bartončík. Rakouský týdeník Profil přinesl článek o tom, že předseda lidovců Josef Bartončík měl spolupracovat se Státní bezpečností. Krátce nato vystoupil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml a poradce prezidenta Jiří Křižan s obviněním v televizi.
Václav Havel v knize Prosím stručně vzpomínal: „O mnohaleté a placené práci tehdejšího, ale už nového předsedy KDU-ČSL Josefa Bartončíka pro Státní bezpečnost, jsem se dozvěděl asi týden před volbami. Hned jsem ho pozval a navrhl, aby se vzdal svých funkcí.“ Bartončík ale nakonec odstoupil až po volbách.
Podle politoložky Adély Gjuričové byl ale skutečný problém jinde: „Dle mého to nebyl skandál Bartončík, ale skandál, že se sestavovaly vlády bez ohledu na volební výsledky,“ uvedla pro Český rozhlas Plus. Když se dnes, večer před volbami 2025, ohlédneme zpět, atmosféra června 1990 působí jako jiný svět.
