Při slovech „krize středního věku“ si obvykle představíme muže v určitém životním rozpoložení. Tedy ve chvíli, kdy ve věku 45-65 let hledají znovu sebe sama. Něco podobného se ale už projevuje i u dětí, ačkoli důvody jsou dosti odlišné. Jejich problémem není pozdější revize svého života, ale příliš brzké dospění do toho, na co mají ještě reálně spoustu času.
Jen pět let dětství
V komiksových stripech Calvin & Hobbes jsou dětským pohledem malého Calvina probírána i velmi vážná životní témata. Jednou čeká na zastávce na autobus do školy. Rozebírá přitom fáze lidského života. Tedy že po dosažení šesti let musí do školy, pak do práce, a nakonec čeká penze. „Co je tohle za svět? Dostaneš jen pět let toho být dítětem,“ stěžuje si svému imaginárnímu tygru Hobbsovi.
Extrémně mladí dospělí
Mnoho dnešních dětí by mu asi přisvědčilo, protože reálně neví, jak vlastně skutečné dětství vypadá. Až příliš brzo se totiž trápí otázkami, které mají ale řešit především dospělí. Existenční otázky tak asi neřeší tak brzo, jako zmíněný Calvin, ale po překročení první dekády bojují právě s “krizí středního věku”.
Ačkoli tedy tento stav spojujeme hlavně s muži kolem čtyřicítky, děti si tím kolikrát procházejí už na druhém stupni základní školy. Jedná se především o zahlcení, úzkost a odloučení.
Stejný dopad, jiné proporce
Neutrácejí sice za auta a nehledají partnerky o jednu nebo dvě generace mladší, cítí se však stejně psychicky vyčerpaně. Dusí je také silný tlak okolí na to, jak mají vypadat nebo jak se chovat a za čím v životě mířit.
Jedním z expertů, který na takové situace často naráží ve své praxi, je Jeffrey Bernstein. Při práci s klienty se často setkává s větami nebo otázkami typu: „Co když nebudu mít hezký život? Nikomu se nelíbí, co sdílím. Co když zklamu rodiče? Co když se nedostanu na dobrou školu?“
O generaci jinde
„Působí to jako slova studentů třetích a čtvrtých ročníků střední školy, ale není to tak. Jsou to slova jedenácti-, dvanácti- a třináctiletých dětí, kterých v mé poradenské praxi přibývá,“ uvádí Bernstein na webu Psychology Today. Už v tomto věku je na tyto děti kladen vysoký důraz na výkon, perfekcionismus, vyhovění představám okolí a srovnávání s ním.
Beverly D’Angelo (73) začínala v baru s obsluhou nahoře bez, přes Formana se dostala až k roli Ellen Griswoldové
Proklad vrstev?
Fenomén vychází ze tří hlavních důvodů. Prvním je kultura stálého srovnávání, protože sociální sítě těchto dětí jsou samozřejmě zaplňovány jejich vrstevníky. Ti v jejich očích „žijí ten nejlepší život“. A mnohé se na základě toho snaží dohánět sociální skóre v podobě lajků a komentářů. Samozřejmě dochází i na klasické srovnávání těla, oblečení nebo úspěchů.
Zatímco dospělý svět je pro ně kvantifikován platem, pro ně platí rovnice „dobré známky znamenají dobrý život“. To vede i k účasti například ve skautu ne proto, že by je tato aktivita přitahovala. Ale bude to dobře vypadat na přihlášce na školu a vyhoví tak rodičům.
Blízkost a vzdálenost
„Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost,“ prohlásil kdysi německý fenomenologický filosof Martin Heidegger. Dnešní pohled na děti na základní škole, které jsou dle Psychology Today pevně zakotvené ve své digitální realitě, mu dává za pravdu asi víc, než by si kdy dovedl představit.
Jde už o „digitální domorodce“, protože doslova vyrostly před displejem. Navzdory pocitu propojení se ale cítí osamělé. Krom toho také postrádají zóny, kde je nikdo nebude soudit za to, že jsou stále dětmi. Tedy sebou samými.
S kým žije Bohouš Josef: Po dvou rozvodech a čtyřnásobném bypassu našel klid a inspiraci na Moravě
Zdroje: DrJeffOnline, Facebook, PsychologyToday, Novinky, Citaty
