Ranní dopravní špička, vůně kávy a běžné starosti o nezaplacené složenky. Přesně tak bude vypadat den, který vše změní. Signál z hlubokého vesmíru totiž pravděpodobně nepřijde za doprovodu orchestrální hudby a invazních flotil, jak tomu bývá v hollywoodských filmech, nýbrž jako sekvence čísel na monitoru radioastronoma. Scénář, který po desetiletí plnil stránky vědecko-fantastických románů, se v tu chvíli promění v syrovou realitu.
Papírový štít proti chaosu
Byrokraté milují řád a pro případ kontaktu existuje plán už od roku 1989. Mezinárodní astronautická akademie tehdy sepsala takzvaný post-detekční protokol, který stanovuje jednotlivé kroky pro tuto bezprecedentní situaci. Vědci musí signál ověřit, informovat OSN a data okamžitě zveřejnit pro celosvětovou komunitu. Zásadní bod dokumentu striktně zakazuje jakoukoli odpověď bez předchozího globálního souhlasu. Protokol však postrádá právní závaznost a v dnešním světě by pravděpodobně posloužil jen jako cár papíru.
Udržení takové informace pod pokličkou v éře sociálních sítí a okamžitého sdílení dat hraničí s utopií. Zpráva by obletěla planetu dříve, než by se generální tajemník OSN stihl obléknout do saka. Astronomka Jill Tarterová z institutu SETI situaci odhadla velmi střízlivě a bez iluzí. „Široká veřejnost bude chvíli ve stavu vzrušení, které přiživí média. Ale nadšenci do UFO budou zívat, protože to věděli celou dobu,“ řekla pro portál Astronomy.
Oficiální místa by čelila okamžitému tlaku a informačnímu zmatku, který by neměl v dějinách obdoby. Vlády by se přetahovaly o kontrolu nad narativem a právníci by řešili zcela nové definice. Mimozemská inteligence nezapadá do žádných tabulek a otázka právního statusu návštěvníka či autora signálu by zaměstnala legislativce na dlouhá léta.
Křest pro mimozemšťany
Mnozí se obávají kolapsu tradičních lidských hodnot, ale experti vidí situaci mnohem stabilněji. Vědecká komunita je totiž v otázce existence mimozemského života výrazně optimističtější než laická veřejnost. Historie navíc potvrzuje, že velké náboženské systémy dokážou absorbovat i zásadní vědecké objevy. Církve přežily poznání, že Země není středem vesmíru, a poradí si i s existencí sousedů.
Vatikánský astronom Gabriel Funes zaujal k této problematice velmi otevřený postoj. Katolická církev by podle jeho vyjádření mimozemské návštěvníky přijala a viděla by v nich bratry. Teologie by se jednoduše rozšířila o další rozměr božího stvoření a víra v Boha by zůstala pro většinu věřících nedotčena.
Problém by nastal spíše u striktních fundamentalistických skupin, které svou identitu staví na výlučnosti člověka. Zde by konfrontace s realitou mohla vyvolat silný ontologický šok a odmítání faktů. Psycholog Douglas Vakoch však předpovídá kontinuitu náboženského cítění. „Nemyslím si, že náboženství zmizí. Náboženství naplňuje velmi lidské potřeby a pokud mimozemšťané neposkytnou náhradu, náboženství tu zůstane,“ uvedl Vakoch pro ABC News.
Lidé by pravděpodobně hledali nové způsoby, jak se s touto skutečností vyrovnat. Vedle tradičních církví by vyrostly nové kulty a sekty, které by v signálu z vesmíru hledaly buď spásu, nebo předzvěst apokalypsy. Lidská potřeba něčemu věřit by se nezměnila, jen by dostala nový, galaktický kontext.
Osudová chyba Kolumba
Největší dilema by nastalo v otázce, zda na zachycený vzkaz odpovědět. Fyzik Stephen Hawking varoval před naivitou a připomněl historickou zkušenost původních obyvatel Ameriky při setkání s Kryštofem Kolumbem. Kontakt s technologicky vyspělejší civilizací pro ně nedopadl dobře a lidstvo by se mohlo ocitnout ve stejné pozici. Opatrnost velí pouze naslouchat a neupozorňovat na sebe.
Politici by však mohli využít situaci k upevnění moci a sjednocení rozdělené společnosti. Bývalý americký prezident Ronald Reagan už v roce 1987 na půdě OSN uvažoval o tom, jak by vnější hrozba změnila mezinárodní vztahy. „Občas si říkám, jak rychle by naše celosvětové rozdíly zmizely, kdybychom čelili mimozemské hrozbě zvenčí,“ prohlásil tehdy Reagan.
Konec vesmírné samoty
Strach z prozrazení polohy planety Země však přichází s velkým zpožděním. Civilizace schopná cestovat mezi hvězdami by o lidstvu pravděpodobně věděla dávno před oficiálním kontaktem. Planeta Země totiž už desítky let vysílá do kosmu nepřetržitý proud televizních a radarových vln. Douglas Vakoch upozorňuje na marnost snahy o utajení. „Jakákoli civilizace, která má schopnost cestovat mezi hvězdami, už může zachytit naše náhodné úniky rádiového a televizního vysílání,“ řekl Vakoch.
Tato „rádiová bublina“ o poloměru téměř sta světelných let křičí do prázdnoty kosmu, že je zde technologická civilizace. Pokud by někdo v blízkém okolí chtěl Zemi najít, už by to dávno udělal. Debata o tom, zda vysílat, či nevysílat, se tak stává spíše akademickým cvičením než reálným bezpečnostním opatřením.
Čekání na překlad
Realita prvního kontaktu bude vyžadovat obrovskou dávku trpělivosti. Místo srozumitelné zprávy dorazí pravděpodobně jen složitý matematický kód nebo fragmenty dat, jejichž luštění zabere celým generacím vědců roky práce. „Nemyslím si, že okamžitě pochopíme, co nám chtějí říct. Bude v tom hodně hádání,“ řekl Vakoch pro Science Friday. I pouhá existence tohoto signálu však lidstvu vezme jeho aroganci. Ztráta pocitu výjimečnosti nás promění v jeden z mnoha druhů v nekonečném oceánu hvězd a tento fakt už nikdo nikdy nevezme zpět.
Další články s vesmírnou tematikou naleznete zde.
