Tzv. syndrom rezignace je dosud tajemstvím zahalená diagnóza, oficiálně uznávaná pouze ve Švédsku. Právě tamní pediatři musejí jako jediní na planetě čas od času léčit naprosto apatické děti přistěhovalců. Týká se to hlavně těch ze zemí bývalého SSSR. Nejde přitom o novinku, choroba je strašákem skoro 20 let, ale opravdu jen v této severní zemi.
Po osmi měsících
Dívka sedí na invalidním vozíku. Na ramenou se vlní kadeře vlasů, z nosu vede sonda. Oči mají dospělý pohled, je v nich odhodlání, jen tmavé kruhy svědčí o obrovské únavě. Nikdo by ale asi neřekl, že jen před několika minutami byla ještě ve spánku. Který trval osm měsíců.
Její snímek zabodoval na světové soutěži World Press Photo. Jeho sdělením je, že mladá žena potřebuje blízkost, péči a pocit bezpečí.
Legendární ABBA: Vyhráli Eurovizi, vzali se, rozvedli a vydělali miliardy. Co dnes dělají původní členové kapely
Naprostá pasivita a 90. léta
„Jsou totálně pasivní, nepohyblivé, uzavřené, tiché, neschopné jíst a pít. Inkontinentní a nereagují ani na bolestivé podněty.“ Tak popisuje syndrom rezignace časopis Acta Paediatrica. V roce 2016 se projevil u šedesáti dětí. Týká se hlavně žadatelů o azyl, vidět v tom ale současné migranty je omyl. Švédsko tento problém trápí už přes dvě dekády.
Zcela první výskyty přišly koncem 90. let, jen mezi roky 2003-2005 šlo o čtyři stovky případů. Někteří tuto chorobu nazývají „záměrné umírání“. Nejvíce jde o děti ze zemí bývalého SSSR, tedy Balkánu.
Postupná apatie
Hodně se jich přitom původně ve Švédsku bez problémů „chytlo“. Mluví plynně jazykem, integrovaly se do společnosti. Pak ale přijde dosud neurčený zkrat a děti jsou čím dál více apatické. Postupně ztrácí zájem o svoje záliby, pak přestanou chodit, mluvit a otevírat oči.
Například devítiletá Sofie má už dvacet měsíců umělou výživu. Dřív milovala tanec a pohyb všeho druhu, teď je jako bez života. Z nosu vede hadička, oči zavřené. „Krevní tlak je normální, jen tep vysoký. Možná kvůli tomu, že dnes přišlo tolik lidí,“ popisuje situaci doktorka Elisabeth Hultcrantzová z dobrovolnické organizace Doctors of the World.
Vypnutí mozku
Eva ze snímku na vozíku upadla do určité formy kómatu v červenci 2018. Často se nemoc projevuje u dětí, které prošly nějakým traumatem. Nejdřív přichází deprese, apatie, tento zárodek pak vygraduje až do naprosté rezignace. Přestanou pít, jíst i mluvit.
Aby tělo a mysl přestaly trpět, z donucení „vypne“ část mozku, takže výsledkem je forma katatonie. Ani dnes pak lékaři netuší, jak tento stav léčit a zvrátit. Shoda panuje na tom, že děti stále potřebují pocit lásky, blízkosti a bezpečí. Více než kdy jindy.
Útěk dětí před nebezpečím?
Právě Eva se tak vyléčila v dubnu 2019. Její příběh pak pod titulem Děti usínající se strachem sepsala polská novinářka Dorota Borodajová. Reportáží chtěla upozornit také na to, že nejde o nový jev. Kvůli bezradnosti expertů je však stále předmětem mnoha diskusí.
Mozky dětí jsou normální. Krev a moč také nevykazuje jakékoli odchylky. Vnucuje se otázka, jestli „mrtvost“ nepředstírají, aby unikly před riziky. Jenže to nepřipouští ani ti největší skeptici. Bohužel, jakékoli použitelné odpovědi stále chybí, protože stále není známa ani příčina.
Mějte se krásně, končím, oznámila Tereza Brodská na Instagramu. Zaskočila tím Dagmar Havlovou i fanoušky
Zdroje: iDnes, SanceDetem, PMC
