Jediná žena, kterou komunisté během politických procesů v 50. letech 20. století popravili. Politický proces s Miladou Horákovou začal 31. května 1950 a ostatní případy překonával rozsahem, výší trestu i sovětským scénářem. Využíval totiž politickou metodiku aplikovanou tehdy přímo v Sovětském svazu. Právnička Horáková se svou neústupností režimu stala symbolem.
Kdo byla Horáková?
Narodila se 25. prosince 1901, po studiích práv vedla na pražském magistrátu odbor sociální péče. Současně působila i v ženském hnutí a angažovala se i v mnoha dalších spolcích včetně vedení ústředí péče o mládež.
První trest v délce osmi let si odbyla už v roce 1944 za protifašistický odboj, ve kterém byla zapojena i s manželem. Jen o vlas tehdy unikla trestu smrti. Po válce se stala poslankyní Národního shromáždění za národně socialistickou stranu.
Únor a kritika soudů
Po převratu v únoru 1948 se na protest svého mandátu vzdala. Do hledáčku komunistické Státní bezpečnosti se dostala už v roce 1946, kdy upozorňovala na častou omylnost lidových soudů. O dva roky později prakticky svolala zástupce bývalých nekomunistických stran pro společný postup.
Právě na tomto setkání postavila pozdější obžaloba většinu pozdějšího procesu. Miladu Horákovou zatkli 27. září 1949, jenže vyšetřovatelé nejdřív nevěděli, z čeho ji vlastně obvinit. To vyřešil výslech člena ČSNS (Česká Strana Národně Sociální) Jaromíra Kopeckého, který chtěl překročit hranici.
Ilegální ústředí
Právě on prozradil existenci ilegálního ústředí národních socialistů, které zahrnovalo i Horákovou. Tento orgán byl navíc v kontaktu se zahraničními představiteli původního vedení stran.
Soud začal 31. května 1950, vedli ho hlavně sovětští poradci. Všechny obviněné nutili kombinací fyzického a psychického násilí k tomu naučit se nazpaměť doslovný scénář otázek a odpovědí. Paralelně se soudem začala i mediální kampaň, z níž chtěli soudruzi vytěžili politický kapitál. Denně se na soud dostávaly rezoluce o potrestání „zrádců a sabotérů“.
Požár dolu Marie: 319 mrtvých horníků. Tragédie, která před 133 lety otřásla Příbramskem
Politické divadlo
Dle historika Karla Kaplana byl celý soud inscenován jako velkolepá tragédie. Cílem bylo samozřejmě vyvolat politický ohlas veřejnosti. Rozsudek padl 8. června téhož roku, čtyři obžalovaní včetně Horákové si vyslechli trest smrti. Další čtyři doživotí a zbytek dlouhé tresty.
Včetně všech navazujících procedur a procesů byl případ Horákové největším politickým procesem v zemi. V těchto „soudech“ bylo celkem odsouzeno 639 lidí. Deset popraveno, zbytek dostal dohromady 7 850 žaláře. Horáková dokonce odmítla žádost i milost.
Zahraniční apel
Podali ji ovšem její otec a dcera, intervenovala řada osobností veřejného života včetně zahraničních – nejznámější jsou Albert Einstein a Winston Churchill.
Potvrzení
Prezident Gottwald rozsudek potvrdil a Horákovou popravil 27. června v ranních hodinách. Dodnes není známo, kde je urna s jejím popelem. Rozsudek byl zrušen koncem 60. let, plné rehabilitace se však dočkala až po revoluci.
Poslední žijící aktérka této politické vraždy, prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, byla v roce 2006 odsouzena na šest let věznice. Zemřela v lednu 2015, odkaz Horákové je však dodnes živý a pečují o něj různé organizace v čele s Klubem Milady Horákové.
Ulice: Na gymnáziu budou padat hlavy
Zdroje: CeskaTelevize, Reflex, Wikipedia, E15
